Sociologický průzkum znalostí středoškoláků o Terezíně a holocaustu

Z provedeného průzkumu a z analýzy získaných materiálů lze formulovat následující závěry:

1. Rozsah zájmu středoškoláků o události za 2. světové války
   1. Rozsah zájmu o události za 2. světové války je dosti diferencovaný. Tuto diferenciaci nelze považovat za příliš pozitivní. Uvedené události fakticky zajímají pouze každého 5. až 6. respondenta, asi třetina se o ně zajímá jen občas, obdobně i další skupina, která se zajímá tehdy, dostane-li k tomu určitý podnět (např. zajímavý válečný film). Velmi problematická je zbylá část, neboť zhruba každý třetí respondent projevuje o tyto události malý zájem až nezájem.
   2. Výrazně vyšší zájem o události za 2. světové války je zřejmý u hochů než u dívek. Vyšší rozsah nezájmu byl zaznamenán u studentů z integrovaných středních škol, nepatrně lépe na tom jsou studenti středních odborných učilišť. Mezi studenty ostatních středních škol nejsou v podstatě vzhledem k uvedené diferenciaci zájmů výrazné rozdíly. Zajímavé je zjištění, že s přibývajícím věkem - ačkoliv se jedná jen o rok či dva - nastává pokles i tak poměrně nízkého zájmu.
   3. Na rozsah zájmu o tyto události má poměrně významný vliv prostředí domácnosti, ve které respondent žije. Mezi respondenty z různých typů domácností jsou výrazné rozdíly. Nejnižší zájem projevovali respondenti z neúplných domácností, nejvyšší ze zaměstnaneckých domácností.
2. Středoškoláci, holocaust a Terezín
   1. Středoškoláci spojují pojem holocaust s nacistickým řešením židovské otázky za 2. světové války, nedovedou však vysvětlit podstatu tohoto pojmu a budí dojem, že se s ním jak ve škole, tak v rodině či na veřejnosti setkávají velmi zřídka. Bezprostřední zkoumání jejich názorů v tomto případě nebylo pro nedostatek jejich znalostí možné.
   2. Studenti většinou hodnotí rozsah svých znalostí o dění v Terezíně za 2. světové války pozitivně. Prakticky dvě třetiny respondentů pokládají své znalosti a informace o Terezíně a o dění v něm za dostačující, asi čtvrtina má údajně částečné znalosti a jen nepatrný počet (zhruba každý 30. respondent) přiznává deficit těchto znalostí a informací.
   3. Zdá se, že situace je o něco lepší u hochů než u dívek. Nejvyšší stupeň pozitivních odpovědí se projevil u studentů gymnázií. Vliv různých typů domácnosti byl rovněž zaznamenán, ne však v příliš vysokém rozsahu. Nejvíce kladných odpovědí bylo získáno od respondentů ze zaměstnaneckých domácností, více negativních odpovědí uvedli studenti z dělnických a neúplných domácností.
   4. Lze vyvodit se značnou mírou pravděpodobnosti, že příčiny rozdílů mezi studenty z různých typů domácností můžeme hledat v celkové kulturní úrovni těchto domácností a do jisté míry i v časovém prostoru, ve kterém se rodiče věnují svým dětem. Zaměstnanecké domácnosti jsou složeny z rodičů zpravidla s minimálně středoškolským, ale i vysokoškolským vzděláním, což výrazně ovlivňuje rodinné klima, významné pro rozvoj duševních vlastností a zájmu o získání znalostí (i když i zde výjimka potvrzuje pravidlo). Rodič v neúplné domácnosti zpravidla mívá pro své dítě méně času, takže se vliv vzdělání nemůže vždy uplatnit. U dělnických domácností převládá klima podporující především zručnost, dovednost a tzv. praktické vědomosti a znalosti (i zde jsou ovšem výjimky). Vše v dělnických domácnostech vyplývá z profesního zaměření rodičů.
   5. Rozsah zdrojů, z nichž čerpali studenti své znalosti a informace o Terezíně, je poměrně široký (seřazeno hierarchicky):
      • vyučování ve škole - téměř 3/4 dotazovaných
      • televize - asi polovina dotazovaných
      • časopisy, noviny - zhruba třetina dotazovaných
      • vyprávění rodičů a známých - rovněž asi třetina dotazovaných
      • cestování, turistika - každý 6. až 7. respondent
      • rozhlas - každý cca 10. respondent.
      Mezi další zdroje patří přímá návštěva města, informace od přátel, film, odborná a válečná literatura a romány.
   6. Uvedené zdroje se - co do rozsahu využívání -dělí na tři skupiny:
      • První skupinu tvoří vyučování ve škole a televize. Tyto nástroje jsou pro středoškoláky rozhodujícím zdrojem informací. Mají ovšem rozdílný vliv na hochy a dívky: u hochů má vyšší vliv televize, u dívek zase vyučování ve škole.
      • Druhou skupinu tvoří informační zdroje, jako jsou časopisy a noviny, a vliv rodičů a známých. Vliv časopisů a novin je vyšší u hochů, u dívek se zase - patrně vzhledem k psychickým odlišnostem -více uplatňuje vliv rodičů a známých. Toto ovlivňování je ovšem závislé na typu domácnosti.
      • Třetí skupinu tvoří cestování, turistika a rozhlas, dále pak uvedené jako jiné zdroje.
      Ovlivňování touto skupinou je podstatně nižší, což je překvapující zejména u rozhlasu.
   7. Studenti středních škol mají jisté povědomí o událostech, které se odehrály v Terezíně za 2. světové války. Zhruba polovina má jisté vědomosti o existenci ghetta, asi 2/5 o tom něco slyšely, zbytek neví nic. Jen asi každý 7. respondent ví o osudech lidí v Malé pevnosti, necelá třetina o tom něco slyšela a více než nadpoloviční většina o tom nic neví. Více než 4/5 vědí, že v Terezíně zahynulo mnoho lidí, každý 8. o tom něco slyšel, zbytek neví nic. Asi 3/5 vědí o existenci Terezína jako národní kulturní památky, asi pětina o tom něco slyšela, zbylá část neví nic. Tyto znalosti a vědomosti jsou diferencované na hochy a dívky, a zejména podle typů škol. Nelze vyjádřit spokojenost s podílem indiferentních, kteří nejenže o Terezíně nic nevědí, ale ani o tuto problematiku neprojevují žádný zájem.
   8. Vzhledem ke zjištění, že hlavním zdrojem informací je především vyučování ve škole, je nutné mít výhrady jak ke kvalitě učebnic, tak k výuce učitelů, kteří pravděpodobně těmto významným a bolestivým událostem přikládají malou váhu. Holocaust zřejmě není na školách brán jako součást našich dějin.
   9. Výrazná většina středoškoláků zastává názor, že Památník Terezín má nejen v současnosti, ale i v budoucnosti své místo a smysl, i když podle nepřímých zjištění není respondenty plně pochopen jeho význam. Opačný názor zastává zhruba každý 20. respondent.
   10. Rozsah návštěvnosti Terezína a Památníku není úměrný jejich významu a možnostem jednotlivých škol. Respondenti navštívili tato místa s rodiči, příbuznými či známými v poměrně malém rozsahu. Poznatky z návštěvy pouhého města má zhruba každý 8. středoškolák, z návštěvy města i Památníku zhruba každý 5. středoškolák. Nejnižší návštěvnost byla zjištěna u studentů z gymnázií a z podnikatelských domácností.
   11. Rozsah návštěvnosti Terezína (města i Památníku) není ze strany středoškoláků uspokojivý. Výchovný proces škol - a do jisté míry i domácností a rodin - vykazuje v tomto směru výrazné rezervy.
   12. Návštěva Terezína i Památníku měla na středoškoláky velký vliv. Vyvolávala v nich pocity vzbuzující strach, hrůzu a stres, pocity podbarvené emotivně (lítost, soucit apod.) a pocity vedoucí k zamyšlení a úvahám. Potvrzuje to význam města a Památníku a nutnost dalšího využívání těchto památek, zejména pokud jde o jejich vliv na mladé lidi. Poznámka: Vybrané otevřené odpovědi - dojmy a názory ( jsou v příloze č. 2 ve III. části.
3. Názory středoškolské mládeže na rasismus
   1. Rasismus - pokud jde o jeho obsah, existenci, působení apod. - je jednou z idejí, která středoškolskou mládež zajímá, nutí ji k přemýšlení a umožňuje jí vytvořit si svůj vlastní názor. Část dotazovaných studentů jde ve svém myšlení do hloubky a při hledání kořenů rasismu odhalila jeho nesmyslnost. Řada mladých lidí ztotožňuje rasismus s nacionalismem. V současnosti je však rasismus posuzován - až na výjimky - především na základě postoje části veřejnosti k romské problematice. Některé závěry mládeže o rasismu je však nutno posuzovat jako výlučně nebezpečné: od sympatií s rasismem až ke ztotožnění se s ním.
   2. Pojem rasismus vyjádřila s rozdílnou mírou přesnosti třípětinová část dotazovaných. Výraznější deficit názorů se projevoval především u respondentů z dělnických domácností a z integrovaných středních škol, a to častěji u dívek než u hochů. Poznámka: Vybrané otevřené odpovědi jsou v příloze č. 2. ve III. části.
   3. Významná část dotazovaných - více než 3/4 - přišla údajně několikrát do kontaktu s projevy rasismu, asi desetina alespoň jednou a zbylá cca desetina zatím tyto zkušenosti údajně nezískala. Jen velmi nepatrnou část dotazovaných tato problematika vůbec nezajímá. Znamená to, že středoškolská mládež má ve své absolutní většině jisté osobní zkušenosti s projevy rasismu.
   4. Intenzita kontaktů s projevy rasismu je shodná jak u hochů, tak u dívek. Rozdíly podle typu školy existují pouze u respondentů, kteří přišli do kontaktu s projevy rasismu pouze jednou. Podíl respondentů z integrovaných středních škol, kteří se dostali do kontaktu s projevy rasismu, je oproti jiným typům výrazně nižší. Nižší intenzitu kontaktu vykazují rovněž respondenti z podnikatelských domácností.
   5. Určitou roli v posuzování rasismu hrají články s rasistickou tematikou, ať rasismus schvalující, odsuzující anebo přinášející zprávy o jeho projevech. Jsou středoškolskou mládeží - asi její jednou třetinou - pravidelně vyhledávány a čteny; polovina uvedené části populace je vyhledává a čte občas a zbylá část o tyto články nemá zájem. Dívky se o tyto články zajímají častěji než hoši, výraznější zájem je také u respondentů ze středních odborných škol. Více je však sledují odpůrci rasismu než jeho stoupenci či sympatizanti.
   6. Hnutí skinheads má u studentů středních škol určitou, ne příliš výraznou podporu. Sympatie projevuje případ od případu zhruba pětina dotazovaných, nadpoloviční většina toto hnutí a jeho jednání odmítá. Zbylá část není sice jednoznačně proti, ale není s ním ani ztotožněna. Sympatie - i občasné - jsou vyšší u hochů než u dívek, u respondentů ze středních odborných učilišť, výrazně méně sympatizantů je z gymnázií. Studenti z vesnic mají k sympatiím s tímto hnutím poněkud blíže než studenti z měst, respondenti ze zaměstnaneckých domácností projevují častěji sympatie než respondenti z ostatních typů domácností. Nižší podíl respondentů odsuzujících toto hnutí je z dělnických domácností.
   7. S prosazováním rasismu plně souhlasí necelých 5 % dotazovaných, tedy zhruba každý dvacátý středoškolák. Výrazně vyšší souhlas projevují v tomto směru hoši, respondenti ze středních odborných škol a středních odborných učilišť. K prosazování rasismu se záporně stavějí dvě třetiny až čtyři pětiny dotazovaných - v závislosti na typu školy a domácnosti. Existuje však poměrně značný podíl názorově nevyhraněných dotazovaných - podle typů škol a domácností v rozptylu od 12,1 do 17,7 %. Ti se stavějí k prosazování rasismu spíše záporně.
   8. Vyloženě rasistické postoje, plné ztotožnění se s rasismem není u středoškoláků příliš intenzivní. Týká se to každého cca 35. až 36. respondenta, častěji jsou to hoši, především ze středních odborných učilišť, z dělnických a neúplných domácností. Rozsáhlejší je částečně ztotožnění se s ideami rasismu. Jde zhruba o třetinu dotazovaných. Jsou zastoupeni celkem rovnoměrně na všech typech škol s výjimkou vyšších odborných, bydlí spíše ve městech a pocházejí ze všech typů domácností, i když výraznější podíl je z neúplných domácností.
   9. Naproti tomu protirasistické postoje zastávají necelé dvě třetiny dotazovaných. Jsou to častěji dívky než hoši, přibližně shodně zastoupení na všech typech škol, bydlí spíše na vesnici, pocházejí ze všech typů domácností, výrazněji z domácností podnikatelských, nejméně z neúplných domácností.
   10. Ti studenti, kteří se pokládají za rasisty, téměř jednoznačně podporují hnutí skinheads, avšak i část odpůrců rasismu s tímto hnutím sympatizuje.
4. Středoškoláci a antisemitismus
   1. Mladý člověk se setkává s tzv. židovskou otázkou a antisemitismem spíše zprostředkovaně, prostřednictvím zpráv, článků apod. Jen asi třetina dotazovaných se již údajně setkala s občany židovského původu, asi dvě pětiny nevědí, zda ti, se kterými se setkali, byli, či nebyli občané židovského původu. Nebyl prokázán vztah mezi intenzitou těchto setkání a rozsahem pocitu sounáležitosti s rasismem.
   2. Zhruba tři desetiny dotazovaných se nevyjádřily k tomu, zda se občané židovského původu liší od ostatních. Zbylá část dílem žádné odlišnosti nevidí, dílem zdůrazňuje odlišnou kulturu, tradice, náboženství, vyšší inteligenci, obtížnou historii ap. Vesměs se jedná o pozitivní odlišnosti, jen nepatrná část vidí odlišnosti v negativním světle. Vybrané odpovědi jsou uvedeny v příloze č. 2.
   3. S projevy antisemitismu se údajně setkal každý 5. až 6. respondent, zpravidla v podobě zpráv, televizních reportáží apod. Respondenti se dělí na tři skupiny:
   4. První tvoří ti, kteří se již s projevy antisemitismu setkali. Toto setkání bylo u hochů o něco intenzivnější než u dívek, vyšší podíl je u respondentů z gymnázií a středních odborných škol, bydlících spíše ve městech než na vesnici, nejčastěji pocházejících z podnikatelských a zaměstnaneckých domácností.
   5. Druhou skupinu tvoří ti, kteří podle vlastního přesvědčení doposud nepřišli s antisemitismem do kontaktu. Je jich více než 3/4, jsou to spíše dívky než hoši, studují hlavně integrované střední školy a střední odborná učiliště, jsou částečně z vesnic, z neúplných domácností.
   6. Třetí skupina (každý cca 22. až 23. respondent) se o tyto otázky nezajímá. Jsou to spíše hoši než dívky, prakticky ze všech typů škol, spíše z města, a hlavně ze zaměstnaneckých domácností.
   7. Podíl studentů, kteří schvalují projevy antisemitismu, je velmi nízký. Absolutní většina projevy antisemitismu neschvaluje, ať se již s nimi setkala, či nikoliv. Jen zhruba každý desátý se k této problematice staví neutrálně a nezajímá se o ni.
   8. Antisemitismus a jeho projevy schvalují v nepatrné míře i ti, kteří se pokládají za rasisty.
   9. S nadávkami a výhradami proti občanům židovského původu se setkal každý 5. respondent, a to u svých rodičů. Hoši se s tímto jevem setkávají častěji než dívky, ve větší míře především studenti středních odborných učilišť a respondenti z podnikatelských typů domácnosti. Při posuzování stupně sounáležitosti s rasismem je zřejmý výrazný vliv antisemitských rodičovských postojů na názory mladých lidí, a to i přesto, že řada respondentů s protižidovskými názory svých rodičů nesouhlasí. Ti respondenti, kteří se pokládají za rasisty, spíše s výpady rodičů souhlasí. Významné je především zjištění, že určité antisemitské verbální projevy se objevují ve zhruba 20 % domácností středoškoláků. Jde o poznatek negativní, byť byl získán nepřímým způsobem.
   10. Osobní, vlastní výhrady vůči občanům židovského původu má jen velmi malý podíl respondentů, jen zhruba každý 20. dotazovaný. Jsou to více hoši než dívky, zejména ze středních odborných škol a integrovaných středních škol, bydlící spíše ve městech a pocházející převážně z dělnických a podnikatelských typů domácností. Tyto výhrady se týkají zejména:
       • politiky státu Izrael
       • náboženských motivů (popírání existence Krista jako Mesiáše, ukřižování Krista apod.)
       • vykořisťování
       a další. Přehled vybraných otevřených odpovědí je v příloze č. 2 ve III. části.
   11. Prokazuje se, že přes některé rasistické názory a sympatie s rasismem nejsou mezi středoškoláky výrazné antisemitské nálady, spíše je tomu naopak. Povážlivé je však zjištění, že určitá část středoškoláků se setkává s antisemitskými výroky svých rodičů.
5. Terezín a mezinárodní setkávání mládeže
   1. Rozsah znalostí o existujících mezinárodních setkáních mládeže v Terezíně není výrazný. Informace získává zatím zhruba pětina dotazovaných mladých lidí. Přitom je velmi pravděpodobné, že se jedná o respondenty z okresů v okolí Terezína.
   2. Podle dotazovaných je názor na význam těchto setkání diferencovaný, ale spíše pozitivní. Polovina pokládá tato setkání za prospěšná, asi dvě pětiny nemají názor a zbylá část nevidí v setkávání žádný význam nebo se o tuto otázku nezajímá.
   3. Kladně hodnotí význam těchto setkání dívky, především z gymnázií a středních odborných škol a ze zaměstnaneckých typů domácností.
   4. Zhruba pětina dotazovaných projevila zájem o tato setkávání, téměř polovina o tomto zájmu uvažuje. Zbylá část zájem nemá. Rozdíly mezi podskupinami v tomto směru nejsou výrazné a ukazuje se, že zájem o setkání a hodnocení jeho významu je spíše otázkou osobního založení.
   5. Studenti výrazně postrádají dostatek informací. Za optimální zdroje informací považují následující formy (seřazeno hierarchicky):
      • televize
      • přímé informace ve škole
      • denní tisk
      • brožury o setkání
      • plakáty
      • rozhlas

Z průzkumu, analýz, podnětů respondentů a ze zkušeností řešitelského týmu byla vyvozena řada poznatků a návrhů opatření. Řešitelský tým proto navrhuje, aby byla zvážena následující sociotechnická doporučení, přičemž nevylučuje, že některá z nich jsou již realizována:

Řada nejrůznějších událostí i prosazovaných názorů dokládá, že rasismus a antisemitismus je stále aktuální a že je nutné hledat optimální výchovné prostředky k dosažení změn v myšlení velké části obyvatel. Výsledky průzkumu mezi středoškoláky ukázaly, že v jejich názorech existují značné rozdíly. Doporučujeme proto, aby veškeré výchovné aktivity i případné rozšiřování znalostí těchto podskupin naší populace byly prováděny cíleně, tj. se zaměřením na kulturní i znalostní úroveň té či oné podskupiny obyvatel. V této souvislosti také upozorňujeme, že by se tyto aktivity měly ve větší míře uplatňovat již na základních školách. Doporučujeme dále, aby došlo k dalším kontaktům s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s cílem dopracování učebnic dějepisu a dalších předmětů, které se zabývají formováním vědomí žáků a studentů (jako je např. občanská výchova, vlastivěda, ale i literatura v hodinách češtiny apod.) tak, aby žáci a studenti byli preventivně duševně vyzbrojeni vůči rasistickým a potažmo antisemitským názorům.

Doporučujeme dále kontaktovat pedagogické, filozofické a přírodovědecké fakulty, vychovávající budoucí učitele a dohodnout s nimi určitý, případně fakultativní doplňující kurz, týkající se židovské historie, zvyků, specifik, a především antisemitismu a holocaustu. Zvážit možnost organizování prázdninových kurzů pro učitele humanitních oborů přímo v Terezíně s cílem upevnit v učitelích protirasistické vědomí a současně jim poskytnout myšlenkové bohatství a argumentační materiál pro předávání těchto poznatků jejich žákům ve výchovně-vzdělávacím procesu. Tyto doplňkové kurzy realizovat se souhlasem a ve spolupráci s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Holocaust je považován za událost, která se týká určité skupiny obyvatel, ale jakýmsi způsobem se vymyká z celkového běhu českých dějin. Dokladuje to řada důkazů, ať již jde o výsledky tohoto průzkumu, rozpracování tohoto časového úseku v učebnicích pro různé druhy škol apod. Doporučuje se proto navázat co nejužší kontakt s historiky zpracovávajícími toto období a orientovat je na začlenění holocaustu do obrazu českých dějin.

V rámci zainteresovaných organizací politických vězňů a vězňů pronásledovaných z rasových důvodů promyslet a zorganizovat dlouhodobou aktivitu besed na školách všech stupňů, týkajících se událostí za 2. světové války. Je pravda, že podobné kampaně občas probíhají, ale je nutné působit systematicky. Pro velkou část naší populace je 2. světová válka v lidském vědomí řazena do stejného časového údobí minulosti jako 1. světová válka nebo Velká Morava. Je nezbytné ukázat především dětem a mládeži spojitost tehdejšího dění s projevy rasismu a antisemitismu, které jsou prožívány jak u nás, tak i v zahraničí. Prosadit na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, aby doporučilo školám v rámci výletů a exkurzí návštěvu Terezína.

Zvážit možnost zpracovat krátký dokumentární film o tehdejších událostech v podobě videokazety a podle finančních možností ji poskytnout jako učební pomůcku školám. Důraz přitom klást na cílové skupiny, pro které bude videokazeta určena, a připravit rozdílné zpracování pro základní školy (a i tam podle možností diferencovat pro věkové skupiny), pro střední školy se zřetelem na rozdíly mezi jednotlivými typy škol a pro vysoké školy vychovávající budoucí učitele. Současná zpracování tohoto tématu podle názoru řešitelského týmu uvedeným účelům nevyhovují.

Kontaktovat velvyslanectví Státu Izrael a doporučit, aby byla u nás věnována větší pozornost vysvětlování politiky Izraele vůči arabskému světu. K tomu účelu je možné využít jak televizi, tak rozhovory v denním tisku a časopisech, případně vydat brožury o Státu Izrael. Zvážit možnost vyhlašování soutěží v malování, poezii, hudbě, případně v jiných uměleckých oborech pro jednotlivé skupiny mládeže na téma Moje dojmy z návštěvy Terezína. Soutěž uzavírat jednou ročně a dotovat cenami.

Pokračovat v mezinárodních setkáních mládeže a podstatně zvýšit podíl českých účastníků. V tomto směru se orientovat přímo na školy, dále pak na organizace mládeže, zejména na skauty, YMCA a další. Využít co nejvíc možností propagace, od televize, rozhlasu přes denní tisk až po internet.

Zvážit možnost vydávání občasníku o Terezíně. Nemáme na mysli současné vědecké sborníky, ale vědeckopopulární občasník s rubrikami týkajícími se historie, obsahující dále nejlepší články a básně z výše uvedeného návrhu soutěže, rozhovory aj. Občasník by mohl být i vícejazyčný, aby byl k dispozici i zahraničním účastníkům setkání a návštěvníkům Terezína. Poněkud zarážející je zjištění rozsahu antisemitských výroků a výhrad v jednotlivých domácnostech. Bylo by proto vhodné zvážit možnost spolupráce s institucemi zabývajícími se vzděláváním dospělých, dále pak s hromadnými sdělovacími prostředky a společně zpracovat dlouhodobou kampaň, která by vedla k prohloubení prevence v této oblasti a současně i ke změně v myšlení dospělých obyvatel naší republiky. Mít přitom na zřeteli dlouhodobý charakter této činnosti a také skutečnost, že jde o velmi obtížnou a citlivou oblast přeměny lidského vědomí, neboť se jedná o předsudky, které se předávají již staletí z generace na generaci.