Sociologický průzkum znalostí středoškoláků o Terezíně a holocaustu

V této části jsme zjišťovali, jak samotní studenti hodnotí rozsah svých znalostí o Terezíně:

• více než dvě třetiny, tedy 69%, soudí, že rozsah jejich znalostí o Terezíně je dostačující
• více než čtvrtina, přesněji 28%, tvrdí, že jejich znalosti jsou částečné
• pouze zhruba každý třicátý, tedy 3%, přiznává neznalost či nedostatek znalostí o Terezíně.

Se zřetelem na pohlaví jsou deklarované znalosti respondentů o Terezíně o něco lepší u chlapců než u dívek (viz tabulka č. 3 v příloze). Zajímavější je však rozdělení podle typu školy:

Podle získaných informací je nejlepší situace na vyšších odborných středních školách. To by však bylo poněkud zavádějící, neboť na těchto školách studuje jen malé množství středoškoláků (2,4 % - v našem šetření představují tito studenti 2,3 % celého souboru). U ostatních typů středních škol nejsou rozdíly v hodnocení znalostí studentů nijak výrazné. Výjimku představují střední odborná učiliště, kde sice rovněž převládá pozitivní hodnocení rozsahu znalostí, ale je výrazně nižší než u ostatních typů škol. S výše uvedenou výhradou týkající se vyšších odborných škol, jsou na tom nejlépe studenti z gymnázií.

V této souvislosti jsme ještě zjišťovali rozdíly podle typu domácnosti, ve které respondenti žijí:

Nejlépe hodnotili své znalosti studenti žijící v domácnostech zemědělského typu, ale vzhledem k jejich nízkému počtu není možné tento údaj považovat za statisticky spolehlivý. Z početně zastoupených domácností jsou na tom nejlépe respondenti ze zaměstnaneckých domácností, naopak více negativní, i když stále dobré znalosti deklarují respondenti z dělnických a neúplných domácností. Situace v dalších dvou typech domácností je téměř vyrovnaná.

Příčinu rozdílu lze patrně hledat - byť hypoteticky, neboť tato skutečnost nebyla předmětem šetření - nejen v celkové kulturní úrovni jednotlivých typů domácností, ale do jisté míry i v časových možnostech rodičů. Zaměstnanecké domácnosti jsou zpravidla složeny z rodičů se středoškolským či vysokoškolským vzděláním, což ve většině případů vytváří vcelku příznivé kulturní klima pro rozvoj duševních vlastností a znalostí. V domácnostech dělnického typu je spíše podporována zručnost, dovednost a tzv. praktické vědomosti a znalosti, i když i zde mohou být a jsou výjimky. Vše vyplývá z celkového zaměření jednotlivých profesí. Ve smíšených domácnostech záleží na tom, který z rodičů je v domácnosti rozhodující a výrazněji ovlivňuje klima domácnosti. V neúplných domácnostech mají velký vliv časové možnosti rodiče, tedy nakolik může rodič pracovat s dětmi.

Dále jsme zjišťovali, z jakých zdrojů znalosti respondentů o Terezíně pocházejí. Respondenti uvedli následující:

Vedle zdrojů uvedených v tabulce byly zjištěny ještě další prameny informací, ovšem s velmi nízkou intenzitou:

• 1,2 % - informace od přátel
• 0,6 % - film
• 0,2 % - odborná literatura
• 0,2 % - válečná literatura.

• Pro výchovný a vzdělávací proces je u středoškoláků rozhodujícím zdrojem informací škola a televize. Tyto nástroje mají ovšem rozdílný vliv na hochy a na dívky: vyučování ve škole je výrazněji zastoupeno jako zdroj informací u dívek; u hochů je to naopak televize.
• Druhou skupinu zdrojů tvoří časopisy a noviny a vliv rodičů a známých. Zatímco časopisy a noviny jsou výrazněji zastoupeny u hochů, vliv rodičů a známých je zase výraznější u dívek - zřejmě zde působí především odlišné psychické založení dívek a hochů. Ukazuje se však, že s vlivem typu domácnosti, který se projevuje v ovlivňování na základě vyprávění rodičů a známých, je nutné počítat minimálně u třetiny středoškoláků. Totéž platí o časopisech a novinách.
• Třetí skupinu tvoří cestování, turistika a rozhlas, dále pak zdroje, zařazené pod souhrn jiné. Zde je ovlivňování a poskytování informací podstatně nižší.

Zjišťování konkrétních vědomostí o Terezíně se soustředilo na čtyři okruhy:

• vědomosti o existenci ghetta
• vědomosti o funkci Malé pevnosti jako věznice gestapa
• vědomosti o tom, že v ghettu a v Malé pevnosti zahynulo mnoho lidí
• vědomosti o tom, že Terezín je prohlášen za národní kulturní památku.

Mezi znalostmi hochů a dívek existuje shoda v tom, že jak hoši, tak dívky vědí o tom, že v Terezíně v ghettu a v Malé pevnosti zahynulo mnoho lidí, téměř shoda je ve znalosti Terezína jako národní kulturní památky. O existenci ghetta vědí více hoši, o funkci Malé pevnosti jako věznici gestapa zase dívky.

Za důležitý považujeme především zjištěný stupeň neznalosti. V případě ghetta jde o každou 7. až 8. dívku a každého 15. hocha. U funkce Malé pevnosti jako věznice gestapa jde o více než polovinu hochů a dívek. A pokud jde o Terezín jako národní kulturní památku, jedná se v podstatě o každého 7. respondenta bez ohledu na to, zda jde o hocha, či dívku.

Mezi respondenty existuje bohužel také malá skupina těch, kteří o dané problematice nejen nic nevědí, ale ani se o ni nezajímají. Jejich podíl se pohybuje u uvedených okruhů v rozptylu od 0,9 do 1,9 % vcelku, u hochů v rozptylu od 1,8 do 2,8 %, u dívek v rozptylu od 0,9 do 2 %. Existují však výraznější rozdíly mezi typy škol.

Zajímavý je také pohled na respondenty z hlediska typů škol. Podklady jsou uvedeny v tabulce č. 4 v příloze. Víceméně shodná intenzita vědomostí studentů je u skutečnosti, že v ghettu a Malé pevnosti zahynulo mnoho lidí. Zde jsou rozdíly mezi jednotlivými školami zanedbatelné. Rozdíly lze nalézt u ostatních okruhů informací. Jistá shoda v rozsahu vědomostí se sice objevuje v případě informace, že v Terezíně zahynulo mnoho lidí, ale je zde neshoda v podílu neznalostí a nezájmu. Výraznější neshoda je u okruhu vědomostí týkajících se Malé pevnosti jako vězení gestapa. A totéž platí i o vědomí existence Terezína jako národní kulturní památky.

Pokládáme však za účelné upozornit na poměrně vysoký podíl indiferentních respondentů, které nic nezajímá. U gymnázií se jejich podíl pohybuje v rozptylu od 0,6 do 1,9 %, u středních odborných škol od 1,4 % do 2,9 %, u vyšších odborných škol je to 5 %, u integrovaných středních škol v rozptylu od 3,6 % do 9,1 % a u středních odborných učilišť od 0,5 % do 1,1 %. Výrazné rozdíly jsou také v počtu těch, kteří uvádějí, že o uvedených problémech nemají dostatek znalostí.

Uvedené je jistým potvrzením zajímavého článku Michala Frankla v Respektu (27/IX z 29.6.-5.7, Nepohodlné téma, Holocaust v českých učebnicích dějepisu). V tomto článku autor poukazuje na nedbalé a povrchní zpracování tématu holocaustu a jeho zapracování do školních učebnic, kdy...je holocaust ve výkladu českých dějin přijímán pouze do té míry, nakolik zapadá do pronásledování českého národa.... Jinými slovy řečeno, chceme zdůraznit, že pokud jde o holocaust a s ním spjatý Terezín, má naše školství vůči minulosti velký dluh.

Z hlediska národní i světové kultury je každý památník určitým upozorněním na události, které se zpravidla na místě, kde památníky stojí, odehrály (pokud nejde např. o památníky padlých ve válkách apod.). Památník Terezín není pouze památníkem smrti desetitisíců lidí a odvlékání dalších desetitisíců do koncentračních táborů, kde většinu z nich čekala smrt, ale - a v tom je jeho druhý a snad i důležitější význam - je pro lidstvo výstražným mementem, upozorněním, co dokáže fašismus a kam může vést rasová nenávist.

Středoškoláci byli proto vyzváni, aby vyjádřili svůj názor na význam existence Památníku v současnosti. Nedělali jsme si iluze, že by pochopili specifiku Památníku jako takovou. Jednalo se nám pouze o vyjádření, které bylo v řadě případů podepřeno, návštěvou jak města, tak Památníku.

Ukázalo se, že drtivá většina středoškoláků alespoň intuitivně význam Památníku pochopila:

Nadpoloviční většina respondentů zastává stanovisko, že existence Památníku má i v současnosti smysl. Zhruba třetina soudí, že patrně (snad) má smysl. Ostatní studenti buď nemají vlastní názor (každý dvanáctý hoch a každá cca osmnáctá dívka), nebo zastávají negativní stanovisko (u hochů je poněkud výraznější než u dívek).

Celkově pozitivní postoj studentů vůči Památníku Terezín je shodný u všech typů škol: rozdíly mezi jednotlivými školami jsou natolik nepatrné, že není zapotřebí tuto skutečnost dokumentovat.

Je nutné konstatovat, že návštěvnost Terezína a Památníku je v podstatě nižší, než jsme předpokládali. Dokládá to následující tabulka a dále tabulka č. 5 v příloze č. l. První tabulka, tj. tabulka č. 14, ukazuje intenzitu návštěv Terezína, resp. Terezína i Památníku s rodiči, tabulka č. 5 v příloze doplňuje návštěvnost o rozsah návštěv se známými či dalšími příbuznými.

S rodiči navštívil pouze město každý 13. až 14. středoškolák, město i Památník zhruba každý 10. středoškolák.

S příbuznými a známými navštívil pouze město přibližně každý 20. středoškolák a město i Památník zhruba každý 9. středoškolák.

Návštěvy formou exkurze se školou vykazovaly statisticky nevýznamnou hodnotu. V souhrnu získal poznatky z návštěvy města zhruba každý 8. středoškolák a z návštěvy města i Památníku zhruba každý 5. středoškolák.

Rozsah návštěvnosti může být hodnocen rozdílně. Podle našich názorů, vycházíme-li z možností jednotlivých škol, je rozsah návštěvnosti vzhledem k významu Památníku a k aktuálnosti problematiky rasismu poměrně nízký.

Pokud jde o návštěvy absolvované s rodiči, nejsou mezi hochy a dívkami výraznější rozdíly. Ty jsou ovšem mezi respondenty z jednotlivých typů škol i domácností. U škol je nejnižší návštěvnost u respondentů z gymnázií, u domácností jsou to podnikatelské domácnosti.

Pokud jde o realizaci návštěvy se známými či dalšími příbuznými, není rovněž mezi hochy a dívkami podstatný rozdíl. Se zřetelem na druh školy je ovšem výrazně nižší návštěvnost u studentů středních odborných učilišť, u domácností jsou to opět podnikatelské domácnosti, kde je stupeň návštěvnosti opět o něco nižší. Jistou roli zde může zřejmě hrát nedostatek času rodičů.

Pokusili jsme se zjistit, jak působila návštěva města a Památníku na středoškoláky, kteří tuto návštěvu absolvovali. Mějme na paměti, že šlo zhruba o 20 % respondentů.

Předem je nutné říci, že se řada z nich nevyjádřila. Na druhé straně se někteří respondenti podrobně rozepsali. Celkem 15,6 % respondentů, tj. asi 3/4 z počtu návštěvníků mezi šetřenými středoškoláky, nám sdělilo 255 různých dojmů, které jsme se pokusili i přes značné obtíže zatřídit do obecnějších skupin:

Rýsují se zde tři skupiny pocitů:

• pocity vzbuzující strach, hrůzu a stres
• pocity podbarvené emotivně (soucit apod.)
• pocity vedoucí k zamyšlení.

Zcela mimo tuto škálu stojí konstatování, že se respondentovi v Terezíně líbilo. Pro informaci jsou v tabulce č. 6 v příloze roztříděny získané pocity podle jednotlivých indikátorů (pohlaví, typ školy, typ domácnosti), navíc jsou vybrané odpovědi vyjadřující pocity respondentů při návštěvě Terezína i Památníku uvedeny v příloze č. 2.