připomínáme-li si počátek deportací českých Židů, od něhož uplynulo již šest desetiletí,
připomínáme si tragicky uzlový okamžik, kdy ideologické prohlášení jedné skupiny občanů za
lidi nižšího řádu a její perzekuce začaly přerůstat do jejich fyzické izolace a posléze
systematického vyvražídování.
První transport Židů v Evropě, transport ostravských Židů do Niska, pak byl jen
předznamenáním hromadných deportací, jež vedly k osudné cestě vyhlazovacích táborů. Židé
se stali obětí holocaustu, stali se předmětem skutečné zápalné oběti
.
Ačkoliv uplynulo od těchto tragických událostí více než půl století, jsou mezi Vámi ti, pro které
je toto místo dodnes prosyceno neblahými vzpomínkami, ztrátami, utrpením. Vážím si toho, že
jste dokázali přemoci bolest osobní paměti a napřeli jste své síly na vydání svědectví, na
uchování individuální i kolektivní paměti o této době. Objasňovat všechny souvislosti a děje
holocaustu, zveřejňovat tyto poznatky a reflektovat je v celé společnosti i mezi mladou generací
zůstává naší povinností.
I když místa spojená s nezměrným utrpením obětí pozměnila svoji tvář, i když se pozměnila
naléhavost našich vzpomínek, smysl této oběti zůstává nezměněn. Ukládá nám nezapomínat,
varovat a nedopustit recidivy staronového zla.
Přestože se nám o utrpení židovského národa mluví tak těžko, není jiné cesty než je stále
připomínat.