Sociologický průzkum znalostí středoškoláků o Terezíně a holocaustu

V důsledku holocaustu žije u nás poměrně malý počet obyvatel židovského původu. Mladý člověk má tedy málokdy možnost se s občany židovského původu setkat.

Podle výsledků tohoto průzkumu více než třetina dotazovaných tvrdí, že se s občany židovského původu již setkala, asi dvě pětiny nevědí, zda ti, se kterými se setkali, byli, či nebyli občané židovské národnosti či původu a každý 5. až 6. respondent tvrdí, že se s nimi nesetkal.

Intenzita setkání respondentů s občany židovského původu je uvedena v tabulce č. 9 v příloze. Do jednotlivých indikátorů se v podstatě promítají celkové výsledky, za zmínku stojí pouze skutečnost, že častěji se setkali s občany židovského původu hoši než dívky, respondenti z gymnázia (nejméně často ze středních odborných učilišť), spíše z měst než z vesnic, častěji z podnikatelských a neúplných typů domácností.

V této souvislosti jsme zjišťovali, zda přihlášení se k rasismu může souviset s případným setkáváním se s občany židovského původu:

Z tabulky vyplývá, že podíl těch, kteří se pokládají za rasisty a kteří se setkali s občany židovského původu je značně vysoký - jsou to téměř dvě třetiny. U těch, kteří se pokládají za rasisty jen zčásti, je to třetina. Avšak i když chi2 připouští existenci určitého vztahu, jeho intenzita, měřená Cnorm, je natolik nízká, že lze s velkou mírou pravděpodobnosti soudit, že setkání s občany židovského původu jen velmi málo ovlivňuje případný rozsah pocitu sounáležitosti s rasismem.

Domníváme se, že je to velmi důležitý poznatek, protože (samozřejmě ne osamoceně) svědčí o tom, že pocity sounáležitosti s rasismem vznikají patrně za jiných okolností.

Dále jsme zjišťovali, zda respondenti znají ve svém okolí nějakého občana židovského původu. Ukázalo se, že necelá čtvrtina takového občana (občanku) zná (23,9 %). Rozdíly mezi těmito znalostmi jsou velmi nepatrné. Intenzita odpovědí je u dívek o málo vyšší než u hochů, nižší znalosti jsou u respondentů ze středních odborných učilišť (18,6 %), u ostatních respondentů se zřetelem na typ škol se pohybují odpovědi okolo průměru. Poněkud vyšší znalosti dále vykazují respondenti bydlící ve městě oproti respondentům z vesnic. Odpovědi respondentů se zřetelem na typ domácnosti se pohybují v rozptylu od 20 % (zemědělský typ) do 29,3 % (neúplný typ domácnosti).

Lze tedy konstatovat, že většina respondentů nezná ve svém okolí žádného občana či občanku židovského původu. Případný rozsah této znalosti jsme zjišťovali i se zřetelem na rozsah pocitů sounáležitosti s rasismem:

Ti, kteří se pokládají za rasisty, znají ve svém okolí občana či občanku židovského původu ve větším rozsahu odpovědí, než je celkový průměr. Ti, kteří se pokládají za částečné rasisty, jsou naopak s intenzitou kladných odpovědí na tuto otázku pod celkovým průměrem. Hodnoty chi2 sice připouštějí existenci určitého vztahu, avšak hodnoty Cnorm ukazují na velmi nízkou intenzitu tohoto vztahu.

Jinými slovy řečeno: skutečnost, že někdo zná či nezná ve svém okolí občana či občanku židovského původu, nemá na rozsah pocitu sounáležitosti s rasismem téměř žádný vliv. Zaměřili jsme se proto na zjištění, zda a v čem respondenti vidí nějakou odlišnost občanů židovského původu oproti ostatním občanům. V souhrnu jsme získali následující přehled tzv. odlišností:

Pokud jde o uvedené tzv. odlišnosti, seřadili jsme je podle intenzity odpovědí. Tím se stalo, že na druhém místě co do intenzity odpovědí je odpověď žádná odlišnost a že je tam také uvedena odpověď neví, která byla zařazena tehdy, když respondent přímo uvedl, že o žádné odlišnosti neví.

Vybrané odpovědi této otevřené otázky jsou uvedeny v příloze číslo 2.

Z celého souboru neodpovědělo na tuto otázku 29,5 % respondentů. Podíl respondentů, kteří neodpověděli, je podle jednotlivých indikátorů následující:

• hoši 57,5%, dívky 24,9 %
• respondenti z města 33,4 %, z vesnice 16,1 %
• respondenti navštěvující gymnázia 6,3 %, střední odbornou školu 27,2 %, vyšší odbornou školu 100,0 %, integrovanou střední školu 43,8 % a střední odborné učiliště 43,7 %
• respondenti z dělnických domácností 32,9 %, zaměstnaneckých 5,1 %, podnikatelských 34,1 %, smíšených 18,8 %, zemědělských 10,5 % a neúplných 8,1 %.

Na druhé straně však řada respondentů uvedla více odlišností.

Můžeme konstatovat, že respondenti nevidí (až na ojedinělé výjimky) podstatné odlišnosti obyvatel židovského původu, a pokud nějaké uvádějí, jde spíše o odlišnosti, které je třeba hodnotit jako pozitivní. Na druhé straně poměrně vysoký podíl těch, kteří neodpověděli, ukazuje na to, že středoškoláci nemají vždy v této otázce jasno.

Z celkového počtu respondentů se údajně každý 5. až 6. již s některými projevy antisemitismu setkal. Vedle novinových zpráv o antisemitských výstřelcích např. ve Spolkové republice Německo to byly zprávy o hanobení židovských hřbitovů, o chování republikánů při terezínských vzpomínkových slavnostech. Hlavně se však tito respondenti setkali s různým nadáváním a osočováním židovského národa a Židů jako celku.

Vzhledem k významu této otázky uvádíme výsledky průzkumu v tabulce č. 25, v níž jsou respondenti rozčleněni do tří skupin.

První skupinu tvoří respondenti, kteří se již s projevy antisemitismu setkali. Toto setkání bylo u hochů o něco málo intenzivnější než u dívek. Vyšší podíl kladných odpovědí jsme zaznamenali u respondentů z gymnázií a středních odborných škol (vyšší odborné školy jsou svým počtem respondentů statisticky nevýznamné). S projevy antisemitismu se spíše setkávají respondenti z měst než z vesnic, nejčastěji respondenti z podnikatelských a zaměstnaneckých domácností.

Druhou skupinu tvoří respondenti, kteří doposud podle vlastního přesvědčení nepřišli s antisemitismem do kontaktu. Celkově se jedná o nejpočetnější skupinu, o 77,2 %, tedy o něco více než tři čtvrtiny. Je v ní více dívek než hochů a jde především o respondenty z integrovaných středních škol a odborných učilišť, o respondenty z vesnic, z neúplných domácností.

Třetí skupinu tvoří každý cca 22. až 23. respondent. Je to skupina, která se o tyto otázky nezajímá. Jsou to spíše hoši než dívky, prakticky ze všech typů škol, spíše z města, hlavně ze zaměstnaneckých domácností.

Lze konstatovat, že podle sdělení respondentů se s projevy antisemitismu setkal sice menšinový, ale přesto významný podíl dotazovaných.

I v tomto případě jsme zjišťovali, jaký je vztah mezi rozsahem sounáležitosti s rasismem a setkáním s projevy antisemitismu:

Výsledky ukazují na to, že tento vztah existuje a má střední intenzitu. Silnější vazba je patrná především u těch respondentů, kteří se pokládají za rasisty. Lze proto soudit, že zkušenosti s antisemitskými projevy mohou posilovat rasistické tendence u těch, kteří se za rasisty pokládají.

Podíl studentů, kteří schvalují projevy antisemitismu, je velmi nízký, nečiní ani jedno procento. Jsou to hoši, především studenti integrovaných středních škol a středních odborných škol, spíše respondenti z vesnic a z dělnických a podnikatelských typů domácností. Zdůrazňujeme ovšem, že se jedná o nepatrný podíl z celého souboru.

Zhruba každý 18. respondent schvaluje některé (odpověď jak kdy) projevy antisemitismu. Jsou to hoši i dívky především ze středních integrovaných škol a středních odborných učilišť, spíše z měst, a hlavně z dělnických domácností.

Naprostá většina - 83,3 % - projevy antisemitismu neschvaluje. Je v ní vyšší podíl dívek než hochů, především z gymnázií a středních odborných škol, z města i vesnice, ze všech typů domácností, pouze v dělnických domácnostech je podíl těchto respondentů nižší.

Konečně je zde každý 9. až 10. respondent, kterého tato problematika nezajímá. Jsou to spíše hoši než dívky ze všech typů škol (ovšem nejméně z gymnázií), z měst i z vesnic, a hlavně z dělnických domácností.

I v tomto případě jsme hledali vztah mezi přihlášením se k rasismu a schvalováním projevů antisemitismu:

Údaje v tabulce jednoznačně ukazují na to, že ti, kteří se pokládají za rasisty, spíše projevy antisemitismu schvalují. Zajímavý je ovšem poměrně značný podíl tzv. rasistů, které projevy antisemitismu nezajímají. Respondenti, kteří se pokládají za částečné rasisty, tyto projevy spíše neschvalují a ostatní z větší části rovněž.

Znamená to, že se potvrzuje předchozí teze o rozsahu podpory rasistických názorů na základě projevů antisemitismu.

Za jistý projev antisemitismu lze považovat nadávky a výhrady vůči občanům židovského původu. Tyto projevy mají velkou účinnost zejména tehdy, jestliže je mladý člověk slyší od rodičů či od svých blízkých. Pokládali jsme proto za nezbytné zjistit význam těchto okolností:

S nadávkami a výhradami proti občanům židovského původu se setkal každý 5. respondent. Hoši se s nimi setkávají o něco častěji než dívky. Výrazněji se s těmito projevy setkávají respondenti ze středních odborných učilišť (opět kromě respondentů z vyšších odborných škol, kterých je v celém souboru velmi málo). Na vesnici je tento jev častější než ve městech a nejvíce se vyskytuje v podnikatelských typech domácností, naopak nejméně ve smíšených typech.

V této souvislosti je nutné ještě jednou zdůraznit vliv rodinného prostředí na vytváření postojů a názorů dětí a mládeže. Proto bylo velmi zajímavé zjistit vazby a intenzitu mezi rozsahem přihlášení se k rasismu a výhradami rodičů proti občanům židovského původu. Podklady jsou uvedeny v tabulce č. 11 v příloze.

Z tabulky a z posouzení hodnot chi2 a Cnorm je jednoznačně patrný vliv rodičů na názory mladých lidí, a to i přesto, že někteří respondenti s protižidovskými výroky rodičů nesouhlasili. Můžeme přímo konstatovat, že na sympatie k rasismu má mimo jiné vliv i jednání a vyjadřování rodičů respondentů k židovské části naší společnosti.

Respondenti ne vždy souhlasili s protižidovskými výroky svých rodičů. S takovým jednáním se zatím nesetkalo 79,5 % respondentů, a tato část tedy neměla možnost vyslovit s tímto počínáním svůj souhlas či nesouhlas. Ze zbylé části zhruba 7 % respondentů s výroky rodičů zcela nebo s menšími výhradami souhlasí, zatímco asi 20 % s podobnými výroky spíše až zcela nesouhlasí.

I v případě souhlasu s protižidovskými názory rodičů jsme šetřili možný vztah s rozsahem přihlášení se k rasismu:

Je zcela jasné, že ti, kteří se pokládají za rasisty, s protižidovskými výroky rodičů souhlasí. Naprostý souhlas byl zjištěn u více než pětiny tzv. rasistů (22,2 %), občasný u více než čtvrtiny respondentů, hlásících se k rasismu (27,8 %). Takže v souhrnu jde o polovinu všech hlásících se buď zčásti, nebo zcela k rasismu, kteří souhlasí s protižidovskými výpady svých rodičů. Jistou pikantností je, že více než čtvrtina ostatních, kteří se k rasismu hlásí, se o tyto výpady údajně nezajímá.

Domníváme se, že tímto je vliv chování rodičů a jejich názorů a výroků na vznik rasistických pohnutek u jejich dětí poměrně výrazně prokázán.

Zatím jsme se zabývali vnějšími projevy a vlivy, které mohou ve větší či menší míře působit na studenty středních škol. V této subkapitole se zaměříme na výhrady samotných respondentů vůči židovským spoluobčanům. Nejprve jsme se zaměřili na zjištění, zda respondenti mají, či nemají vůči občanům židovského původu výhrady:

Výhrady vůči občanům židovského původu uvádí jen velmi malý podíl všech respondentů. Tento podíl činí - pokud vezmeme v úvahu úplné i částečné výhrady - jen něco více než 5 % respondentů. Jsou to spíše hoši než dívky, zejména ze středních a integrovaných středních škol, spíše bydlící ve městě, hlavně z dělnických a podnikatelských typů domácností.

Zbylá část se dělí na dvě početně zcela nesourodé skupiny. Na velkou část těch, kteří výhrady spíše až zcela nemají - těch je 90,2 % - a na zhruba 5,5 % respondentů, které to nezajímá, kteří jsou indiferentní, pro které podobné problémy neexistují.

Respondenti, kteří se pokládají za rasisty, samozřejmě mají ve zvýšené míře výhrady proti občanům židovského původu (viz tabulka č. 12 v příloze). Prakticky třetina z nich má zčásti nebo zcela výhrady proti občanům židovského původu. Výhrady proti Židům sdílí nejen zhruba 5 % tzv. částečných rasistů, ale i malý podíl odpůrců rasismu - 2,4 %. Podívejme se tedy, o jaké výhrady se jedná:

Než přikročíme k rozboru těchto výhrad, je nutno upozornit na to, že se k této otázce vyjádřil jen velmi malý počet dotazovaných. Bylo to 8,7 % hochů, 2,8 % dívek, u typů škol 6 % respondentů z gymnázií, 4,7 % ze středních odborných škol, 19,7 % z vyšších odborných škol, 3,2 % z integrovaných středních škol, 6,7 % studentů středních odborných učilišť, 5,1 % respondentů z města a 7,3 % z vesnice, 8,7 % z dělnických, 4,9 % zaměstnaneckých, 9,8 % podnikatelských, 5,1 % smíšených a 4,5 % neúplných domácností. Z uvedeného je zřejmé, že rozsah výhrad nebyl příliš velký.

V podstatě se jednalo o tři druhy odpovědí:

• první, kdy respondent neměl žádné výhrady a tuto otázku nevyplnil;
• druhá, kdy respondent sice na otázku odpověděl, ale pozitivním způsobem, tedy že nemá žádné výhrady, nebo uvedl jiné pozitivní hodnocení (není důvod mít výhrady, váží si Židů)
• třetí, kdy jde o skutečné výhrady. Z nich stojí z početního hlediska za úvahu především výhrada vůči vnitřní politice Izraele.