Na českokrumlovskou vernisáž jsme 25. června 2000 jeli spolu s
některými novináři dvěma autobusy z Prahy, které vypravila Terezínská iniciativa, a dalším
autobusem, který vyslala Židovská obec z Brna. Velkoryse koncipovaná výstava nás rozhodně nikoho nezklamala.
Výtvarný svět si povšiml výrazné osobnosti Friedl Dicker- Brandeisové
již na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století (jak nezvykle nám tady slovo minulé
zní!). Ale události po nástupu nacizmu roztříštily její
rozvíjející se dílo - malby, grafiku, design interiéru i jednotlivých užitných předmětů, zvláště
textilu, i teoretické úvahy do všech stran. Je malý zázrak, co všechno bylo z mnoha institucí a
soukromých sbírek opět sneseno dohromady v tom impozantním souboru, který jsme viděli v Centru Egona Schieleho v Českém Krumlově. Totiž vlastně žádný zázrak, ale více než deset let systematické sběratelské a studijní
práce, na níž se podílely mj. ředitelka výstavního projektu z Centra Simona
Wiesenthala v Los Angeles Regina
Seidmanová-Millerová a zejména kurátorka výstavy Elena Makarova z Izraele. Zde není místa, abychom vyjmenovali všechny organizátory, zapůjčitele
vystavených děl či sponzory této světové putovní expozice.
My jsme malířku a pro nás hlavně pedagožku Friedl Dicker-Brandeisovou mohli zblízka poznat až v posledním tragickém čase jejího života. Však také mezi
účastníky zájezdu nechyběly poslední pamětnice jejího působení v Terezíně, ty někdejší 10-12
leté dívky, které učila kreslit a snít. Bez patosu můžeme říci, že naše cesta na vernisáž do
Českého Krumlova byla hlavně znamením vděku Terezínské iniciativy za závěrečné dobré dílo
Friedlino, za její práci s vězněnými dětmi.