Gerhard M. Riegner byl v době druhé světové války vedoucím ženevské
kanceláře Židovského světového kongresu a později jeho generálním sekretářem. Ve své
funkci dostával řadu informací o skutečných poměrech v Terezíně a dalších koncentračních
táborech a snažil se pravdivě informovat svobodný svět o tom, co se děje v nacistickém
Německu. Riegner nebyl pouze pasivním pozorovatelem a vyvíjel nátlak na Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby se více snažil pomáhat civilním
osobám internovaným ve svéře německého vlivu. Riegner kritizuje legalistický přístup
Mezinárodního výboru k této otázce, který mj. stál za rozhodnutím neprotestovat veřejně po
zprávách o provádění konečného řešení židovské otázky
. Autor popisuje problémy spojené se zasíláním potravinových balíčků do
Terezína a dalších táborů a snahy o vyvrácení neobjektivní zprávy z návštěvy komisaře
Červeného kříže Maurice Rossela v Terezíně. V závěrečných měsících
války Riegner z obavy před možnou likvidací koncentračních táborů inicioval ve spolupráci s Jaromírem Kopeckým jednání zástupců spojeneckých vlád v Ženevě a
vydání nóty Mezinárodnímu výboru Červeného kříže v tomto smyslu.