Tak se jmenoval poslední program, koncert, v Terezíně v úterý 16. října 2001. Sliboval vystoupení bývalého člena terezínského jazzového souboru Ghetto Swingers, Coco Schumanna, se třemi dalšími německými muzikanty. Tehdy
devatenáctiletý mladík přijel do Terezína z Berlína v roce 1943, ale už to byl
zapálený jazzman. V souboru, pod vedením Fricka Weisse a později Martina Romana, vystupoval jako hráč na bicí.
Představení po tolika letech v Terezíně, bylo velmi lákavé, neboť tato jazzová skupina je známá
nejen v Německu, ale i jinde ve světě. Schumann už v ní nehraje na bicí, ale v rukou drží
kytaru.
Už samotný začátek koncertu naznačil jistou mimořádnost představení, neboť hlavní aktér,
kterému je dnes 77 let, provázený bouřlivým potleskem, na pódium doslova vpadl, když zakopl
o praktikábl, který nahrazoval schůdky.
Ale všechno dobře dopadlo a muzikanti nám předvedli víc než hodinový program klasického
jazzu 30. let, jak jsme jej dobře znali. Zpočátku sice působili trochu rezervovaně, nakonec to
ale k naší velké radosti přece jen pořádně rozbalili
.
Když jsem ještě chodila na maturitní a podobné plesy svých dcer, hrálo se tam rodičům k
mému překvapení obvykle skladby, jako je Bábinčin maršovský valčík (obávám se, že tak je
tomu dodnes).
Naše generace však vyrostla právě s tímto rytmickým a melodickým jazzem, kterému se tak
příjemně naslouchá a při němž se tak nádherně tančilo . . .
Coco Schumann byl v září 1944 deportován do
Osvětimi, při likvidaci tábora v lednu 1945 dál do Kauferingu, kde byl v dubnu
1945 osvobozen Američany.
Na koncert Coco Schumanna přijeli studenti dvou gymnázií z Berlína. Na jeho počest zahráli a
zazpívali několik izraelských a židovských písní.
Bylo to nečekané překvapení a krásné zakončení dne nabitého mnoha kulturními událostmi a
pietními vzpomínkami.
Jak řekl jeden z účastníků těchto pietních dnů: Je to pro mne určitým
zadostiučiněním a snad i trochu příslibem do budoucnosti lepšího světa slyšet, s jakým
zanícením zpívají a hrají němečtí studenti v Terezíně izraelské a židovské písně.