Willy Groag

Vlídná tvář, soustředěný výraz očí. Mladý muž - je mu kolem 28 let - nastupuje v terezínském dívčím domově L 410 jako Jugendleiter a správce objektu. Dobře si rozumí s vedoucí domova Rosou Engländerovou, svou nejbližší spolupracovnicí, i s dalšími vychovatelkami. Je jaro 1943. Ghetto praská ve švech, další a další transporty přicházejí. Rodiče s dětmi, ze všech možných končin okupované Evropy, i sotva odrostlé děti samotné. L 410 je vysoká budova na náměstí vedle kostela. Má mnoho ubikací s tříposchoďovými palandami. V ubikacích žijí dívky od 12 do 16 let. Většina z nich pracuje, večer se tajně učí. Udržet chod celého domu a pořádek mezi tolika rozdílnými dívkami není snadné. Jsou vytrženy ze svých domovů a tu podivnou hrozivou změnu po příchodu do ghetta je těžké jim vysvětlit. Některé z nich se v ghettu ještě setkávají s otcem a matkou, ale mnohé o osudu svých rodičů nic nevědí. A pro ty má Willy Groag nejhlubší pochopení.

Nemluví s nimi o jejich osamocení, snaží se odpovídat na jejich otázky a pomáhá jim překonat bezradnost. Willy utěšuje už svou přítomností, svým příznačným úsměvem. Je neustále v pohybu, v celém prostoru domova i s jeho malou přilehlou zahradou, plnou zeleniny, která se odevzdává na německou komandanturu.

Kdosi tajně přeleze nízký plůtek, kousek ukradené zeleniny zahání hlad i strach... Willy však neúprosně vyšetřuje každý přestupek mladistvých. Trestá vybočení, protože doufá v záchranu provinilců, v jejich budoucí život a smysl pro poctivost. Přísný Willy Groag a přece tajně všemi dívkami milovaný. Je mimořádně citlivý i nesmlouvavý v otázkách řádu domova L 410 a v etických zásadách nesnáší lhaní. Jeho hlas, smích zaznívají po schodech, chodbou až do sklepa a mísí se po večerech s vyučováním i kulturním programem dívek.

Na konci války shromažďuje Willy Groag kresby a básně dětí z L 410, většinou zavražděných ve vyhlazovacích táborech. Přiváží je do Prahy, předává do tehdejšího Židovského muzea.

Po osvobození se Willy stěhuje do Izraele se svou ženou Madlou a dcerou Evou, narozenou v únoru 1945 v terezínském ghettu. Žije v kibucu Maanit, kde řídí výrobnu dětské výživy, k čemuž ho předurčuje jeho studium chemie na přírodovědecké fakultě těsně před okupací Československa.

Několik posledních setkání se uskutečňuje po listopadu 1989. V Terezíně se Willy Groag v roce 1991 setkává s některými svými svěřenkyněmi z L 410, které přijíždějí i ze zahraničí. I po tolika letech je to setkání pohnuté, bezprostřední a plné vzpomínek. V tehdy natáčeném televizním filmu Setkání v podivném městě je Willy zachycen. Jeho tvář září radostí nad shledáním...

K životu patří i jeho ukončení. Už nám nedojde do Prahy žádná z mnoha pěkných kreseb Willy Groaga, jimiž nám pravidelně gratuloval k novému roku. Začátkem září 2001 se jeho život naplnil.

RNDr. Willy Groag se narodil 7.8.1914 v Olomouci. Otec Emo Groag byl majitelem továrny na výrobu sladu. Matka Trude Groagová, umělecky nadaná, psala básně a byla činná v ženských a kulturních organizacích. Willy měl dva bratry, z nichž jeden byl před válkou vedoucím funkcionářem sionistického hnutí a v roce 1938 odešel do Palestiny. Willy přišel z Olomouce do Prahy 15. března 1939, ochotně se zařadil mezi pracovníky sionistického hnutí. Vedl tábor v Blanici nad Orlicí, v Praze vyučoval na tzv. Jualce, škole, která připravovala mládež na život v Palestině. Učil chemii, fyziku a kreslení. V roce 1942 se vrátil do Olomouce, odkud byl v červnu s manželkou i rodiči odvlečen do Terezína.