Terezínští vychovatelé

Především je nutno opravit seznam vedoucích. V domově L 410 má být správně uvedena jako vedoucí Rosa Engländerová.

Podrobnější poznámky k domovům uvedla Irena Seidlerová, jedna z vychovatelek na L 417 a později na L 414.

Podle jejích informací v Odboru péče o mládež působil jako personalista Tibor Schwarz a zástupcem vedoucího na L 417 Otíka Kleina byl Leo Demner, v čele jednotlivých domovů na L 417 působili: v domově č. 6 - J. Kőnig, v č. 7 - Frant. Meyer, v č. 9 - Arna Ehrlich (zástupce Avi Fischer), v č.10 - jiný Ehrlich zvaný Zebulon, v č. 1 - Valtr Eisinger, v č. 2 - Rud. Weiss, v č. 5(?) - Arnošt Klauber zvaný Šmudla. Č. 4 byla tělocvična, ta byla po odjezdu transportů později neobydlená a při okrašlovací akci byla přeměněna na hernu s krásnou nástěnnou výzdobou (zřejmě od Alizy Scheckové). Č. 3 byla ubikace vychovatelů. Z betreuerů uvádí dále Jiřího Frischmanna-Fraňka, Trudu Triedrovou, která později pečovala o děti z Bialystoku a s nimi byla také odvezena do Osvětimi, Alici Munkovou, J. Wachtla, Věru Schlesingerovou a Marii Mautnerovou. Irena Seidlerová působila jako Lehrbetreuer, t.j. i jako učitelka. Další učitelé na L 417 byli Bruno Zwicker, prof. Kohn (Koníček), Franta Graus (později přesunutý do Talmudhundertschaft) a Egon Eisinger-Sisek .K učitelům patřili i Viktor Artler, prof.Stein a Lederer. Na sociálním oddělení domova byla nesmírně obětavá vedoucí sestra Luisa (Lola) Fischerová (kdysi tajemnice Alice Masarykové), která dětem obstarávala první - poslední, včetně náhradních rodičů.

Pracovníky domova L 410 doplňuje ještě o Magdu a Editu Weissovy, které později doprovázely bialystocké děti, a o Lauru Schimkovou. Irena Seidlerová byla po zářijových transportech spolu s 26 zbývajícími chlapci přemístěna do L 414, kde s ní působila i Hirschová (rodné jméno nezná). Působila tam i Vava Schőnová a Irma Semecká. V listopadu přišlo do Terezína z Gross Rosenu asi 18 ukrývaných dětí ve věku od 1 do 11 let, které I. Seidlerová opatrovala v karanténě na Q 207.

Eva Štichová připojuje další jména pro L 417, a to Pepek Stiassny, Pepík Taussig a Kateřina Fuchsová.

Současně se ozvala Katka Fuchsová z Londýna a vyjmenovává ještě další: učitele - Rudlu Weila, Karla Holata (spisovatel) a vychovatelky Lilku Ferdovou, Margitu - provdanou Kárnou a paní Korálkovou.

Také Pavel Stránský přidává jméno postrádané v seznamu, a to vychovatele Jiřího Fränkela.

Petr Hermann připomíná ještě Anitu Premslerovou (provdanou Hiršalová) z L 410, dále Gustava Schwarzkopfa, Zd. Jelínka, kteří se starali o chlapce, a sociální pracovnici Elišku-Lízu Kleinovou. Zmiňuje i jméno Tom Luke.

Helga Smékalová přispěla milou vzpomínkou na Marii Grieshoferovou, přezdívanou Pigry, vychovatelku v dívčím domově v budově pošty v době od ledna 1945, která velmi citlivě připravovala dospívající dívky na nadcházející život po osvobození.

Paní Dubová připomíná svého muže, Františka Duba, který se staral o větší chlapce v domově pro problémovou mládež.

Vzpomíná na něj velmi vřele i Petr Engelmann.

Paní Olga Točilová vyjmenovává další vychovatelky z L 318. Jsou to: Berta Freundová - vedoucí, Olga Beerová-Solomonovičová, Vilma Fischerová-Holzerová, Irena Grossová -Demnerová, Luise Hermannová - Freundová, Gerda Fischerová - Meislová, Judita Kőrnerová, Ilse Weinbergerová a (?) Straussová, Erika Heiligová a Hanka Fischlová. Hausältesterem tu byl Michael Flach a jako údržbář zde pracoval Slávek Lederer, jeden z mála, komu se podařilo uprchnout z Osvětimi. Připomíná i Ritu Böhmovou z L 410 a Ulriku Lažanskou z L 414.

Na svou činnost hilfsbetreuera v L 417 vzpomíná Jiří Frischman-Franěk, který připojuje i jméno dalšího vychovatele - Jirky Schuberta.

Málo známý byl domov 28 chlapců v Hamburských kasárnách, kde působily opatrovnice Milena Pirnerová, Martička (?) a Hana Sachselová-Kumperová. Ta také doplňuje, že opatrovnice z L 410 a cvičitelka mládeže Herrmannová se jmenovala Stella a nacvičila s dětmi v létě 1943 Spartakiádu". Přišel i dopis až z Austrálie od Išky Lavecké-Čapkové (je uvedena v původním seznamu) a připomíná terezínský Domov mladých mužů s 500 obyvateli, který vedl její pozdější manžel Béda Čapek se svou tehdejší ženou Grétou. V listině vychovatelů postrádá i manžele Ferdovy, neuvádí však, kde působili.

Růžena Železná - Pospíšilová vřele vzpomíná na vychovatelku Ully - zřejmě jde o Ulriku Lažanskou a na již výše zmíněnou Magdu Weissovou. Na tu vzpomíná hlavně v souvislosti s tajnými vyučovacími kroužky, které pořádala M.W. ještě před deportací.

Ozvala se i někdejší vychovatelka z L 414, paní Regina (Gina) Langfelderová-Froňková, která se spolu s Frídou Gerzonovou starala asi o 40 zubožených dětí z Německa.

Věra Holznerová - Jílková působila jako vychovatelka asi 100 děvčat ve věku 9-12 let v domově umístěném ve 2 přízemních místnostech Hamburských kasáren. Domov vedla Lilly Grossová se svou sestrou Hanou, a pracovaly tam ještě Karolina Engländerová, (Karla, z Pardubic), Věra Holznerová (z Hronova), Františka Műnzová (Iška z Rokycan), Irena Pollaková (Irča,z Pardubic), Gertruda Sekaninová (Truda z Prahy) a Boženka (Béži, z Maďarska), ta pak byla odvezena jako pečovatelka bialystockých dětí.

O batolata a malé děti pečovaly v Terezíně Irena Demnerová - Brodová, Olga Točilová, Věra Duxová - Hájková a Božena Erdőlyová (pozn.: snad je to ta Maďarka z předchozího příspěvku?)

Bývalá obyvatelka L 410 Maryna Spitzová-Vítovcová doplňuje jména ze zahrad mládeže. Dáša se jmenovala Langerová a Fela Ledeč. Josef Manuel, zvaný Manci (ne tedy Manuelová) a Ženka Grabscheiderová byli již tam partneři a po válce se vzali.

Paní Hana Eisenbergerová-Wilzová připojuje k týmu z L 410 ještě jméno Ruth Weissensteinové. A až ze Sao Paula nám Karel Roubíček připomíná, že v seznamu postrádá svého madricha z Q 609 Paťu Fischla - Dagana. Vzpomíná také na vyučujícího Gustava Schwarzkopfa.

Další chybějící doplňuje Pavel Neumann: německy mluvící Leo Neumann a Bedřich Pick (Fricek) z L 417, domov 10, Rudolf Weil. Vzpomíná také na paní Tiemendorferovou, Tante Tímchen, původně asi ředitelku berlínského sirotčince.

Bývalá betrojerka z Q 609 Hana Reinerová doplňuje skupinu svých spolupracovníků: celý domov řídil Josef (Pepa) Krämer nebo Kremer, domov 11-14 letých chlapců tam vedl Ota Lederer, po něm pak její muž Dr. Karel Reiner - pokoje B, pokoje A vedl Jiří Fränkel, s nímž pracovala Rita Feinerová. Nejmladší chlapce měli na starosti v jedné místnosti Otta a Marta Bleierovi,v druhé Marta Friedmannová se svým manželem. O děti z Německa a z jiných zemí pečovaly Marta Krausová a Lída Pollertová, provd.Hornyšová. O výdej potravinových přídělů se starala paní Ledererová, zašívání obstarávala Helenka Friedová, jako zdravotnice tam byla později paní Freudenfeldová, matka R. Freudenfelda - Fraňka.

Na méně známý domov, na své vychovatele a kamarády v tehdejších Hamburských kasárnách vzpomíná Martin Glas. Vedoucí u starších kluků byla tehdy paní Vilemína Katzová, vychovatelkou Marta Kacjevová, u mladších pak Hana Sachslová -Kumperová, dále Milena Pirnerová a Hana Glasová.

Z Paříže od Lídy Zaruba - bohužel neuvádí své terezínské jméno - přišly vzpomínky na Karla Vrbu a Karla Bermana, kteří se také podíleli na vyučování.

J. Schreiber pěkně a podrobně vzpomíná na mnoho lidí, které poznal při své práci pro Jugendfűrsorge a kteří jsou jmenováni v našich seznamech. Jsou to vzpomínky velice cenné, nemůžeme je sice v tomto článku publikovat, ale uschováme je a dáme k dispozici pro podrobnější zpracování této tematiky, takže díky za ně. Jeden člověk z nich by však měl být vzpomenut, i když nepracoval v domovech, ale v dětské nemocnici, a tím člověkem je Ilse Weberová. Působila jako zdravotní sestra, ale nejvíc ze všeho léčila svým srdcem, svými písněmi a básněmi a mnoha dětem tak prosvětlila chvíle strávené v terezínské nemocnici.

Nelze vypsat všechny superlativy, které jsou ke všem vzpomínkám na terezínské vychovatele připojeny.

Děkujeme všem za jejich milé dopisy i telefonáty. Potvrzují jen to, jak se všichni jmenovaní a jistě i další nejmenovaní svou obětavou prací vryli do vzpomínek dětí a mladých, kteří prošli Terezínem a pro které, právě díky jim, byl Terezín ještě do jisté míry doma.