Zpráva o činnosti Institutu terezínské iniciativy.

Jako dosud každoročně přednáším i letos našemu sněmu stručnou zprávu o činnosti a plánech vědeckého pracoviště, fungujícího dnes jako  Institut Terezínské iniciativy, který Terezínská iniciativa založila, aby zabezpečila hlavní poslání - nedovolit zapomenutí toho, čím byl holocaust a jaká poučení poskytuje pro současnost i budoucnost.

Loňský rok byl vyvrcholením jedné etapy naší činnosti. Po dvoudílné české Terezínské pamětní knize vyšla její německá verze s více než 42 tisíci záznamy o terezínských vězních z Německa, která byla velmi pozitivně přijata. Je to zřejmo mj. i z toho, že z tisícového nákladu byla v krátké době od jejího vydání již čtvrtina nákladu prodána. S dalšími pamětními knihami v budoucnu počítáme jen v tom případě, jestliže se v té které zemi najde partner, který by její vydání finančně a edičně zabezpečil. Pravděpodobné je zatím jen vydání rakouské pamětní knihy, na které pracujeme společně s Dokumentačním archivem rakouského odboje ve Vídni.

V loňském roce se rozrostla řada sborníků, vydávaných Institutem jako Terezínské studie a dokumenty, o další dva svazky. Celkem od roku 1994 vyšlo sedm svazků německého vydání a pět svazků českého vydání. V německé edici bylo publikováno 121, v české 98 studií a souborů dokumentů.

Základnou edicí podobného rázu, jako jsou Terezínské studie a dokumenty, bývají zpravidla vědecké ústavy, vysoké školy, muzea, jejichž početní vědečtí pracovníci tvoří jejich základní autorský aktiv. Institut Terezínské iniciativy nic takového nemá. Má pouhé tři zaměstnance, pracující na poloviční úvazek, z toho jen dr. Milotová je historička. Znamená to, že autorský aktiv bylo třeba nesmírně obtížně budovat a ještě obtížněji udržovat a obnovovat. Přitom historiků, kteří se vědecky zabývají terezínskou tematikou, je velmi málo. Využíváme proto možnosti zadávat a finančně podporovat vhodné výzkumné projekty, např. Luděk Přibyl vloni mohl jít po stopách terezínských transportů do estonských táborů a shromáždil dokumentaci nadmíru otřesnou. Letos pojede po stopách terezínských transportů do Rigy. Můžeme být rádi, že jsme navázali dobrý kontakt s těmi studenty, kteří své bakalářské, magisterské, diplomové a jiné práce, zejména na fakultě sociálních věd Karlovy univerzity, věnují tematice konečného řešení židovské otázky. Poskytujeme jim soustavně odborné konzultace, ale také nejlepším z nich umožňujeme publikovat hlavní výsledky jejich studia v příspěvku do Terezínských studií a dokumentů. Např. v letošním roce to bude studie Pavly Zemanové o terezínských aussenkomandech a Daniely Řepové o osobnosti Emila Utitze a jeho terezínské činnosti, zejména jako vedoucího terezínské knihovny. Významná je i účast zahraničních autorů z deseti zemí, nejvíce ovšem z Izraele a Německa.

Loni jsme také začali vydávat Knižnici Institutu Terezínské iniciativy, určenou pro publikaci studií, které pro svůj delší rozsah přesahují rámec Terezínských studií a dokumentů. Zatím vyšly dvě publikace - jedna o protižidovském zákonodárství v prvních letech protektorátu, vycházející z dizertační práce Dr. Heleny Petrův, druhá o židovských spolcích v Čechách a na Moravě a o jejich likvidaci německou okupační mocí, kterou sepsal kolektiv pracovníků Státního ústředního archivu. Na letošek připravujeme k vydání studii Petra Bednaříka o arizaci českého filmu. Kromě toho vyjde v české i anglické verzi studie o arizaci židovského zlata, drahých kamenů a šperků, kterou vypracovala odborná komise pěti předních našich historiků vedená Dr. Milotovou.

V loňském roce jsme zahájily přípravy projektu, který jsme nazvali Acta Theresiania a který by se měl stát do budoucna jedním z nosných programů našeho institutu. Chtěli bychom shromáždit zejména archivní dokumentaci k vlastní historii terezínského ghetta a postupně ji publikovat, nebo alespoň badatelům umožnit, aby se v ní mohli orientovat. První svazek připravuje Anna Hyndráková a je věnován denním rozkazům, které vydávala terezínská Rada starších a které považujeme za mimořádně důležitý pramen k poznání historie terezínského ghetta, zejména jeho vnitřního života. Nemáme možnost vydat česky všechny denní rozkazy, je jich více než 500, ale editorka připravila velmi dobrý přehled o jejich obsahu. Budoucnost ukáže, zda bude možné vydat je někdy v jejich úplnosti, pravděpodobně v německém originálu.

Ke konci se blíží práce na našem computerovém projektu, které umožní dokončit převod celé naší databáze do nového systému Oracle a zprovoznit ji. Předpokládáme, že tuto naši databázi předáme současně také do  Památníku Terezín. Nemusím snad vysvětlovat, jaké výhody nová situace přinese z hlediska využití naši databáze pro rychlou, obsažnou a spolehlivou informaci o terezínských vězních. Zdůraznit však bych chtěl především, co tento stav databáze může znamenat pro novou etapu terezínské historiografie, pro hlubší poznávání terezínského nuceného společenství. Proto náš nejaktuálnější úkol v současnosti bude zpracovat v tomto směru dlouhodobý perspektivní projekt vědeckého výzkumu, který podle mého názoru musí nově zhodnotit jednostranný a zkreslený výklad dějin terezínského ghetta, jak je bohužel namnoze interpretován i v dílech renomovaných historiků holocaustu. Pevně věřím, že právě tento obtížný, ale tím lákavější úkol nám pomůže získat nadějné, v dobrém slova smyslu ctižádostivé historiky, sociology, statistiky, demografy k práci na tomto díle. Toto téma je však samozřejmě pro jiné, odborné forum.

Náš institut je historické pracoviště, ale samozřejmě není netečné k aktuálním problémům, zejména spojeným s problematikou odškodnění. V minulosti i v současnosti značná část naší kapacity byla a je věnována dokladování materiálních nároků jednotlivců i celé naší židovské komunity. Nebudu tyto aktivity vypočítávat. Zmíním se jen o jedné. Zorganizovali jsme loňského listopadu mezinárodní vědeckou konferenci o arizacích v Čechách a na Moravě, první svého druhu u nás. Byla velmi užitečnou přehlídkou, co bylo ve výzkumu na jednotlivých úsecích vykonáno a kterým směrem se dál zaměřit, které slabiny odstranit.

Potud stručná bilance a výhledy našeho  Institutu Terezínské iniciativy. Dovolte mi ještě několik mých osobních slov. Byl jsem od samého založení členem předsednictva Terezínské iniciativy, jejím místopředsedou. Těžká nemoc, která mne před sedmi měsíci postihla a postihuje, znemožňuje, abych tuto funkci mohl dále vykonávat, a chtěl bych se, seč mi síly budou stačit, věnovat Institutu Terezínské iniciativy. Rád bych využil dnešní příležitosti, abych poděkoval všem, s kterými jsem po ta dlouhá léta ve své funkci v Terezínské iniciativě spolupracoval, a abych vyjádřit pocit štěstí, že generační výměna, která ve vedení Terezínské iniciativy v posledních letech probíhá, dala jí současné vedení takové, že o její budoucnost my, postupně odcházející zakladatelé, nemusíme mít obavy.