Nové dílo o historii terezínského ghetta

Obohacením terezínské historiografie je nová kniha Miroslava Kryla Osud vězňů terezínského ghetta v letech 1941-1945, kterou vydalo brněnské nakladatelství Doplněk. Kryl je docentem na pedagogické fakultě Purkyněho univerzity v Ústí nad Labem, předním naším znalcem historie Terezína, autorem desítek studií publikovaných v Terezínských listech, Terezínských studií a dokumentech i v různých vědeckých sbornících, editorem Redlichova deníku a jako první v jiném terezínském deníku, Willyho Mahlera, objevil neocenitelný pramen a vytěžil jej k objasnění řady problémů.

Jeho nová kniha je psána jako svého druhu přehled dosavadní terezínské historiografie v širším rámci konečného řešení. Kryl probírá jednotlivá její témata, seznamuje s tím, jak je interpretují jiní, zejména čeští historikové, a připojuje k nim svůj výklad, leckdy odlišný, anebo alespoň zpochybňující současné výklady, dosud více méně všeobecně přijímané. Třeba u něho ocenit, že své polemiky s jinými autory si nikdy neulehčuje zkreslením jejich názorů nebo zamlčením jejich argumentů, že u něho jde o polemiku věcnou.

Samozřejmě Krylovy nové interpretace - nazývá je pokusy o nové interpretace - vyvolají diskuse a polemiky. Např. podle Kryla na prohlídku jednoho židovského pracovního tábora delegátem Mezinárodního výboru Červeného kříže organizátoři konečného řešení připravovali koncentrační tábor v Plaszowě a nikoli terezínský rodinný tábor v Birkenau. Mezi argumenty uvádí, že Birkenau přece nebyl pracovním táborem. Avšak to pro politiku organizátorů konečného řešení nebylo rozhodující. Usilovali rafinovanými propagandistickými prostředky zakrýt skutečné poslání Birkenau s jeho vražednými zařízeními a stylizovat jej jako pracovní tábor u Nové Beruně - přinejmenším statisíci dopisnic s touto či podobnou adresou, posílaných odtud židovskými vězni. Bohužel, historický výzkum prokazuje, jak nacistické propagandistické manévry s Birkenau byly účinné, že plnily své poslání dokonce namnoze i po zveřejnění zprávy Wetzlera a Vrby, sepsané po jejich útěku z Birkenau, takže gestapu se už zdálo zbytečné povolit a zorganizovat ještě cestu delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže do kteréhokoli jednoho židovského pracovního tábora.

Krylovou knihou, jeho nově předloženými interpretacemi a nově položenými otázkami se vlastně zahajuje nová kapitola terezínské historiografie. Přesněji řečeno: mělo by se tak stát. V tomto smyslu lze Krylovu knihu chápat jako výzvu historikům a vědeckým pracovištím, kteří se Terezínem zabývají.