Konečně!

V minulém čísle Terezínské iniciativy jsme se zmínili o růstu zájmu českých škol o Terezín. Protože si Terezínská iniciativa vytkla jako jeden ze svých hlavních cílů zachování památky na Terezín a na osudy jeho nedobrovolných obyvatel z období holocaustu, snažíme se, aby tyto vědomosti pronikly především mezi českou mládež, jíž byly po dlouhá desetiletí zapírány. Nyní jsou sice informace přístupné, školy však v současné době na tyto zájezdy nemají dostatek finančních prostředků. Proto jsme s pomocí Vzdělávacího centra Židovského muzea rozeslali pozvánky do škol s nabídkou úhrady zájezdů do Terezína s kvalifikovaným programem a doprovodem. Program těchto zájezdů projednala vzdělávací komise Terezínské iniciativy s výchovným oddělením Památníku Terezín:

Škola se předem přihlásí na výchovném oddělení PT a domluví termín návštěvy.

Po příjezdu do Terezína se zájezdu ujme pracovník výchovného oddělení PT a v přednáškovém sále vypráví o terezínském ghettu jako o součásti holocaustu.

Po shlédnutí filmu Darované město (je-li čas ještě i Uvězněné sny) projdou žáci s průvodcem Muzeem ghetta včetně Magdeburských kasáren a pak obejdou i nejvýznamnější místa ghetta. Průvodce se jim snaží přiblížit život a osudy tehdejších vězňů.

Potom navštíví žáci ještě Malou pevnost.

Pedagog, který doprovází třídu, obdrží materiál pro další práci ve škole a je požádán, aby vyzval žáky k písemné nebo výtvarné reflexi zájezdu.

V Památníku Terezín se sešlo již mnoho zajímavých žákovských prací. Je nutné zdůraznit, že jde o příspěvky dobrovolné a snad lze věřit v jejich upřímnost. Co z nich vyplývá?

Především je zřejmé, že ač mladým návštěvníkům leckdy neutkví v mysli přesná fotografie, zůstává v jejich myslích hluboký citový vjem, který je snad podstatně důležitější. Velmi často vyjadřují soucit s vězni, především s dětmi, a obdivují schopnost a sílu nejenom přežít ony hrůzy, ale dokonce se za těchto podmínek snažit vytvářet nebo alespoň prožívat kulturu a kulturní program. Mladí lidé odsuzují krutost a násilí a nejčastěji, a to je velmi důležité, se ptají proč Židé, vždyť jsou to lidé jako my?

Snad lze tedy doufat, že alespoň těmto lidem bude jednou antisemitismus a rasismus cizí. A také doufají, že se to již nikdy znovu nestane. Jim a ani nikomu jinému. My si můžeme jen přát, aby se jejich přání naplnila.

Je třeba si přiznat, že nejpůsobivější zážitky vnímají v celách Malé pevnosti. Nelze se divit, Terezín dnes působí dojmem ospalého městečka, které i nám, tehdejším vězňům, připomíná svou někdejší tvář jen díky našim vzpomínkám, které nelze vtělit do žádného muzea.

Znovu bych chtěla zdůraznit, že finanční příspěvek TI by nebyl nic platný bez osobního nasazení a obětavé a současně profesionálně kvalitní činnosti pracovníků výchovného oddělení Památníku Terezín. O hodnotě jejich práce svědčí právě odezvy, které v dětské mysli návštěva Terezína zanechala. Věřme, že i s potřebným trvalým poučením.

Nicméně i přes snahu Terezínské iniciativy, i přes práci Vzdělávacího centra Židovského muzea, které směruje učitelské semináře do Terezína, zůstává v obecném povědomí českých i cizích turistů a návštěvníků Terezína jen zkratka: Terezín, to je Malá pevnost.

Soudím, že vedení Památníku Terezín nevěnuje dostatečnou pozornost propagaci Muzea ghetta. Zřejmě jde stále o pozůstatek propagandy z doby totality.

Rozhodně by bylo načase tento dlouholetý dluh napravit.