Autorka na základě deníkových záznamů a pamětí přibližuje situaci žen, které byly v pokročilém věku
deportovány z Německa do terezínského ghetta,
jejich obtížné přizpůsování terezínské realitě, změny v jejich psychice a modelech chování.
Mnohé z nich se s terezínskými životními podmínkami - s ubytováním na několika málo
čtverečních metrech, nemocemi a nedostatečnou péčí - dokázaly jen obtížně vyrovnat. Pro
některé z nich byl únikem z terezínské reality zájem o umění, jiné se
pokoušely nalézt v ghettu smysluplné zaměstnání. Mnoho žen popisuje také napjatý a někdy i
nenávistný vztah mezi Židy z Říše a českými Židy. Pro sblížení obou odlišných komunit se mládežnické oddělení rozhodlo uspořádat akci Pomocná ruka, v jejímž rámci měli mladí vězňové z
Protektorátu starým lidem z Říše donášet jídlo, procházet se s nimi, předčítat jim, vyklepávat
jim matrace atd.