Studie Miroslava Kárného se zabývá genezí vládního nařízení o právním postavení
židů ve veřejném životě, tj. o jejich vyřazení z výkonu povolání, která by mohla
veřejný život ovlivnit. Autor dokumentuje spor, který nad osnovou tohoto nařízení vznikl mezi
říšským protektorem a jeho úřadem na straně jedné a mezi říšským ministerstvem vnitra na
straně druhé, pokud jde o tempo protižidovských opatření. V této
souvislosti se studie také zabývá historií prezidentských výjimek (tzv. čestného
árijství), které nařízení připouštělo, ale které nikdy nebyly povoleny. Více než tisíc
podaných zádostí o tyto výjimky a dokumentace jejich vyřizování však představují mimořádně
významný historický pramen.