Studie Miroslava Kárného analyzuje dosavadní interpretace hromadné vraždy 3792 vězňů
terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau, zejména pokud jde o strategický plán
táborové komandantury při přípravě a uskutečnění této hromadné vraždy, ale také o odbojové
aktivity vězňů. Kárný na základě svědectví bývalých vězňů a dalších pramenů podrobně
rekonstruuje události předcházející vyvraždění vězňů ze zářijových transportů a popisuje
průběh osudné březnové noci. K jeho závěrům patří odmítnutí teze, že tzv. sonderkomando
vězňů nasazené u plynových komor bylo připraveno na povstání, které však bylo závislé na
tom, zdali se vzpourou začnou terezínští vězňové v předdveří plynových komor. Studie
charakterizuje závěry, které odbojové hnutí v rodinném táboře z událostí 8. března vyvodilo, a
analyzuje, v čem se jeho přípravy lišily od březnové improvizované akce, spojené s osobností
Davida Szmulewského.