Autor sleduje vývoj výkladu o konečném řešení židovské otázky
v českých polistopadových učebnicích dějepisu, jež měly či mají doložku ministerstva školství. I přes výrazné zlepšení a
rozšíření výkladu o pronásledování Židů, které lze pozorovat především na nejnovějších
učebnicích, zůstává konečné řešení
pro autory učebnic
tématem, jež pouze obtížně zařazují do kontextu českých dějin, a to i s jeho vlastními příčinami
a sledem událostí. Dokladem může být např. naprosté opomíjení dějin terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.