Terezínské studie a dokumenty 2000

S bohatým obsahem vyšlo letošní české vydání Terezínských studií a dokumentů, ročenky Institutu Terezínské iniciativy.

Tentokrát je velká pozornost věnována terezínské Malé pevnosti. Studie Marka Poloncarze předkládá hlavní výsledky výzkumu její historie a soubor dokumentů doprovázející tuto studii dokládá specifický osud více než tisíce židovských vězňů Malé pevnosti.

Heydrichův nástupce ve funkci šéfa Hlavního úřadu říšské bezpečnosti Ernst Kaltenbrunner cestou z Berlína do Rakouska navštívil 19. dubna 1945 Malou pevnost. Miroslav Kárný se ve svém příspěvku zabývá širšími souvislostmi a důsledky Kaltenbrunnerových terezínských jednání, také pro terezínské ghetto, zejména pro připravovaný a posléze zmařený transport prominentů. Nové dokumenty opravují různé dosud tradované interpretace.

Institut Terezínské iniciativy v letošním roce vydal další díl Terezínské pamětní knihy, věnovaný tentokrát více než 42 000 židovských vězňů deportovaných do Terezína z Německa. Hlavní výsledky výzkumu, realizovaného širokým okruhem českých, německých a izraelských historiků, prezentovaných touto pamětní knihou, shrnuje článek Michala Frankla.

Mezi klíčové dokumenty k historii terezínského ghetta nesporně patří spis zástupce prvního židovského staršího v Terezíně, inženýra Otto Zuckera, ve kterém zachytil terezínský vývoj od listopadu 1941 do konce roku 1943.

Tato zpráva byla psána pro komandaturu SS, tím byl její autor sice limitován, ale zpráva se vyznačuje jak bohatstvím spolehlivých faktografických údajů, tak Zuckerovým uměním přes daná mu omezení vypovědět o krutém dramatu, které se v terezínském ghettu odehrávalo v prvních 25 měsících jeho existence.

V Terezínských studiích a dokumentech 1997 jsme uveřejnili mezi posledními dopisy Jakoba Edelsteina také dopis, kterým 6. prosince 1942 poděkoval svým přátelům v terezínské Ústředně práce za dar, věnovaný mu k prvnímu výročí jejich společného příjezdu do Terezína. O jaký dar šlo, jsme nevěděli. Článek izraelské historičky Anity Tarsi jej nyní představuje: album kreseb Leo Haase, které charakterizují roční činnost této ústředny a obecněji problémy pracovního nasazení terezínských vězňů, práce v past, jak svůj článek Tarsi nazvala. Článek je doprovázen ukázkami z tohoto alba.

Návštěva delegáta Mezinárodního výboru Červeného kříže Maurice Rossela v Terezíně 23. června 1944 a jeho zpráva o tom, co v Terezíně viděl, byla častým tématem Terezínských studií a dokumentů. Její dosud nepublikovaný úplný text - spolu s podrobným komentářem - jsme uveřejnili v roce 1996. Otevřena zůstala otázka, zda se Rossel dal terezínskou potěmkiádou oklamat anebo zda jeho růžová zpráva a jeho vůči SS vstřícné chování bylo diktováno určitým tajemným taktickým záměrem. K vyjasnění přispěl rozhovor tvůrce proslulého filmu Šoa Claude Lanzmanna s Maurice Rosselem, uskutečněný v roce 1987, ale teprve nedávno zveřejněný ve filmové podobě. Jeho text přetiskujeme. Je to dost otřesné čtení, když Rossel ještě po více než čtyřiceti letech hlásá, že by svou zprávu z června 1944 znovu podepsal.

Britský historik Klaus Leist ve svém příspěvku objevuje osobnost a dílo Philippa Manesa, deportovaného do Terezína z Berlína v červenci 1942 a zavražděného v Osvětimi s většinou posledního říjnového transportu 1944. Manes patřil k nejvýznamnějším a nejvšestrannějším organizátorům kulturního života v Terezíně a zároveň byl i jeho kronikářem. Jeho více než tisícistránková Zpráva o skutečných událostech, uložená v londýnské Wiener Library, bohužel ještě terezínskou historiografii neovlivnila. Leist dokazuje, jaká je to škoda.

O terezínském osudu Kamila Hoffmanna, československého diplomata, publicisty, básníka a překladatele, uveřejňujeme studii Miroslava Kryla a o jednom z nejnadanějších terezínských malířů, básníků a dramatiků Petru Kienovi studii Blanky Stehlíkové, doprovázenou výběrem vzpomínek jeho přátel. Hoffmann i Kien zahynuli v Osvětimi.

K hlubšímu poznání činnosti terezínské organizace Hechalucu přispívají dosud nepublikované vzpomínky jednoho z jejích funkcionářů Berla Herškoviče. Barbora Semotamová zaznamenala historii deníku v Terezíně vězněného chlapce Tomáše Lederera, který si začal psát deník bezprostředně poté, co jeho otec odjel z Terezína transportem k pracovnímu nasazení, ve skutečnosti deportován do Osvětimi, kde zahynul. Tomáš zůstal se svou matkou a prostinký deníček vypovídá o všedním dni, stesku po otci, naději na setkání s ním, o dojemných projevech lásky k matce tohoto snad nejmladšího z dětských terezínských kronikářů.Profesorka Astrid Debold-Kritterová, zabývající se na berlínské Technické universitě městským a regionálním plánováním, zmapovala vývoj města Terezín jako pevnosti, jako ghetta, jako vojenského města a zamyslela se nad jeho budoucností v nové situaci. V článku podává zprávu o výzkumu, který se svými studenty v posledních letech o městě Terezín vykonala.

Do širšího rámce konečného řešení židovské otázky patří novými, neznámými dokumenty bohatá studie Lukáše Přibyla k historii prvních židovských deportací z Protektorátu v rámci Akce Nisko, věnovaná zejména třetímu z těchto transportů, který však do Niska už nedojel. Na příkladu Olomouce a s využitím místní archivní dokumentace Josef Bartoš mapuje postup arizace židovského majetku, zejména arizační aktivity Národního souručenství, které narazily na nepřekonatelný odpor německých okupačních úřadů.

Studie rakouského historika Dirka Rupnowa klade základní otázky po smyslu projektu na zřízení Ústředního židovského muzea v Praze, který se začal realizoval po zahájení židovských deportací, jak se přitom projevovaly záměry Ústředny pro židovské vystěhovalectví a nakolik záměry Židovské náboženské obce.

Anna Tučková zaznamenala vyprávění Brigitty Schindlerové-Kroftové o tom, jak navázala spojení se svým otcem vězněným na Malé pevnosti, jak po jeho převozu do Mauthausenu pokračovala v pomoci vězňům terezínského ghetta, jak obstarala úkryt uprchlému osvětimskému vězni Vítězslavu Ledererovi, jak byla postavena před německý soud a jak se jí podařilo uprchnout.

Alena Hájková v další ze svých studií, které pomáhají badatelům orientovat se v klíčových pramenech, popisuje vznik a složení kartotéky židovských osob z let nacistické okupace.