Jak jsme psali v minulém čísle našeho časopisu, byla jsem předsednictvem Terezínské iniciativy
vyslána jako zástupce našeho sdružení na každoroční setkání bývalých vězňů terezínského
ghetta v Izraeli. Letošní setkání bylo mezinárodní a sešla se na něm řada
přátel z různých konců světa. Konalo se 20. května v kibucu Givat Chaim Ichud. Za krásného slunečného počasí se brzy dopoledne
začali účastníci scházet, potkávali se známí a přátelé, zdravili se, objímali a radovali z toho, že
se zase vidí. Na prostranství uprostřed kibucu se sedělo u stolků pod slunečníky, připraveny
byly studené i teplé nápoje a pečivo. Zatímco si staří přátelé povídali a vzpomínali, konalo se v
klubovém sále setkání a diskuse příslušníků druhé generace.
Po obědě zahájila dr. Edith Ornstein Rueff novou výstavu, která je
umístěna v budově muzea. Jsou to kresby Leo Haase týkající se práce v
Terezíně z let 1941 - 1942. Vlastní výroční schůze probíhala v sále kibucu. Po zahájení
pozdravil shromážděné český velvyslanec v Izraeli D. Kummermann, pak
německý velvyslanec a po něm jsem přednesla kratší pozdrav i já. Vlastní schůze se zprávou o
činnosti a hospodaření i volba nové rady proběhla rychle a bez formalit. Po schůzi následoval
krásný koncert, zazněly skladby F. Schuberta, D. Scarlatiho, Pavla Haase a dalších, mezitím i skladba, kterou složil
příslušník třetí generace pro svou babičku.
Setkání mělo úplně jiný charakter než mívají naše sněmy a já teď přemýšlím, jak to zařídit, aby
i při našich shromážděních zbylo více času na to, aby si přátelé a známí mohli popovídat a
trochu se užít. Nemáte někdo nějaký nápad?