Brzy tomu bude 10 let

Terezínská iniciativa se zrodila na začátku roku l990, několik týdnů po listopadu l989. Na prvním setkání, které se konalo v budově dnešního ČSBS, jsme si stanovili hlavní záměry. Jeden z nejdůležitějších zněl: uspořádat setkání všech bývalých vězňů terezínského ghetta. Nebyl to úkol jednoduchý, vždyť mnozí z nás hned po osvobození odjeli do zahraničí. Převážně do Izraele, ale mnozí také jinam. A tak se sháněly adresy v ČSR i jinde ve světě, sestavoval program, jednalo se s politickými orgány...

Naše úsilí nebylo zbytečné, setkalo se s nesmírným zájmem terezínských doma i v zahraničí. Připomeňme si téměř po deseti letech hlavní události oněch čtrnácti říjnových dnů roku l99l, dnů, v nichž jsme se sešli v Praze a Terezíně, abychom vzpomněli 50. výročí vzniku terezínského ghetta. l6. října l941 odjel z Prahy první transport, jehož cílem bylo ghetto v Lodži. První transport z Prahy do Terezína odjel 24. listopadu l94l.

13. října 1991 jsme zaplnili Smetanovu síň pražského Obecního domu, kde se konala první akce celého shromáždění. The American Boychor z Princetonu nadchl všechny, kteří přišli. Dnes se už těžko vzpomíná, ale na celkový dojem uměleckého vystoupení, na písně, choreografii, mimiku zapomenout nelze. Stejně tak jako na program pěveckého sboru FOK Bambini di Praga. A přece jen musím vzpomenout, co starostí koncert vyvolal. Ráno zazvonil telefon: koncert je ohrožen, lidé o něm moc nevědí. Dalo dost práce zajistit, aby hlasatelky v televizi a v rozhlase oznamovali, že se koná. Podařilo se, Smetanova síň se zcela naplnila.

U pamětní desky, kterou zhotovila Helga Hošková - sama terezínské dítě - jsme se sešli ve středu l6. října. Terezínští od nás i z mnoha zemí světa odhalili tuto desku téměř 80 tisícům českých Židů, kteří zahynuli v ghettech a v koncentračních táborech, z toho 45 4l3 prošlo těmito místy. Zazněla tu vřelá slova, zrodila se tradice místa k uctění památky těch, kteří se nevrátili...

Vzpomínáme-li těch, kteří nepřečkali, je jistě správné vzpomenout Lydie Holznerové, která stála za vším, co se v Terezínské iniciativě dělo, tedy také za každým krokem světového setkání terezínských. Jí patří za všechno náš dík, i když už mezi námi není.

Ve čtvrtek l7. října jsme se přesunovali z Prahy a jiných míst do Terezína. Odpoledne jsme se všichni setkali v Bohušovické kotlině na židovském hřbitově. Vzpomínáte, jak se zaplnily všechny prostory? Nezapomněli jste ještě, že v okamžiku, kdy na tribunu vstoupili čestní hosté, začalo pršet a že voda z nebe padala po celou dobu slavnosti? Prezident Státu Izrael pan Chaim Herzog v úvodu svého vystoupení odhalil kámen z jeruzalémské skály, na němž je vyryto svědectví o hrůzných činech nacistů. Ve svém projevu mimo jiné řekl: Neodpouštíme a nezapomeneme. Jen mrtví mají právo odpustit, žijící nesmějí zapomenout.

Tehdejší předseda české vlády Petr Pithart ve svém vystoupení hovořil zejména o osudu těch, kteří Terezínem prošli do koncentračních táborů a tady našli smrt.

Pak zaznělo poselství k 50. výročí zahájení židovských deportací z Čech a Moravy. Nikdo z nás zřejmě nezapomene na modlitby za zesnulé přednesené kantorem Jeruzalemské synagogy panem Ladislavem Blumem.

Vzniklo v budově Muzea SNB za necelý rok a plní své poslání dodnes, i když se mnohé změnilo a nyní se pracuje na nové koncepci. Už také vzniklo druhé středisko - v Magdeburských kasárnách. Tehdy to byl velký dar, který s velikou iniciativou připravili pracovníci Památníku Terezín, terezínští dělníci a technici v úzké spolupráci s ateliérem Amfora. Slavnostního otevření se v dopoledních hodinách zúčastnili mnozí čestní hosté a samozřejmě i bývalí terezínští vězni.

I když Terezínská iniciativa vznikla už více než před rokem, bylo třeba projednat řadu závažných otázek. To bylo úkolem společného zasedání terezínských z Československa i ze zahraničí. Byla dohodnuta vzájemná spolupráce Terezínské iniciativy a Bejt Terezín, který po celou dobu války i po ní jednal jménem terezínských, hájil jejich zájmy a usiloval, aby se to, co se v ghettu dělo, dostávalo na veřejnost. Na tomto sněmu byla dohodnuta úzká spolupráce mezi oběma organizacemi. Ve spojení s delegáty z ostatních zemí bylo vytvořeno Mezinárodní sdružení se sídlem v Terezíně. Na celém jednání patřilo stěžejní slovo doc.Hanuši Schimmerlingovi, předsedovi Terezínské iniciativy, který tuto funkci vykonával s plnou odpovědností až do svého skonu v loňském roce.

S odstupem deseti let je můj dojem stejný - páteční odpoledne l8. října bylo nejkrásnějším. Do posledního místečka jsme zaplnili sál kulturního domu v Terezíně, sedělo se na zemi, na okenních parapetech, prostě kde se dalo, mnozí se do místnosti nedostali. Dismanův rozhlasový a divadelní soubor předvedl terezínskou operu Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera Brundibár. Tu uvedli před padesáti lety v Terezíně jeho tehdejší dětští obyvatelé - nejmladší vězni. Kontinuitu oněch padesáti let vyjádřili v roce l99l dvě účastnice opery, kterou zpívaly v ghettu. Stejně tomu bylo vloni na celosvětovém setkání dětí přeživších holocaust, které se konalo v Praze.

Skončila překrásná opera. Aplaus doprovázený slzami nebral konce. Vždyť slova o poraženém principálu a vyhrané válce jakoby zněla v roce l99l znovu a nově. Představení skončilo, všichni jsme stáli, tleskali, po tvářích nám tekly slzy. V tom někdo začal zpívat Hatikvu a po ní Kde domov můj... Na tyto chvíle nelze zapomenout.

Sobotní koncert, jehož spolupořadatelem byla federální vláda, byl opravdovým vyvrcholením celého setkání k 50. výročí vzniku terezínského ghetta. Zúčastnili se ho především terezínští, ale také představitelé politického života a diplomatický sbor.

Z projevu prezidenta Václava Havla citujme jedinou myšlenku: Nesmyslnost židovského utrpení ve druhé světové válce dostává tak svůj tragický smysl. Je trvalou výzvou každému příslušníkovi lidského rodu k tomu, aby se probudil do svého lidství. A z projevu prezidenta Státu Izrael uveďme: Náš národ bude věčně truchlit a chovat v paměti, že v době, kdy zuřili bezbožníci, hráze morálky byly prolomeny a lidská svoboda a posvátnost lidského života stvořeného k obrazu Božímu - to vše bylo pošlapáno a Židé byli všemi pronásledováni. Pekelnou nelidskost, které jsou lidské bytosti schopné, nemůžeme zapomenout ani odpustit.

Pak zazněly velebné tóny Verdiho Rekviem v podání Pražského filharmonického sboru, Kühnova sboru, České filharmonie a sólistů světových jmen. Slavnostní koncert byl skutečným holdem všem, které v Terezíně, v Osvětimi či v jiných lágrech nacisté zavraždili.

Nechť nám tyto řádky události staré téměř deset let připomenou.