Cituji z MF DNES ze 7. října 1999: Současná česká společnost nemá potíže se svým vztahem k
židovskému etniku, zato její přístup k Romům
je velmi problematický. Vyplývá to z průzkumu, který zde pro potřeby Amerického židovského výboru na konci léta provedla agentura Sofres-Factum a jehož hlavním cílem bylo zjistit znalosti a
povědomí zdejších občanů o holocaustu.
Většina anketních otázek byla věnována právě tomuto
tématu, některé dotazy však mířily i na obecné postavení menšin
u nás. Na dotaz Koho byste nechtěli mít za souseda? odpovědělo
osm lidí z deseti, že určitě ne Romy. Šedesáti procentům
dotázaných by překáželi i Ukrajinci, pětině lidí Němci a
sedmnácti procentům Židé.
Máme to ale kliku. Můžeme se "radovat", koneckonců, jiní jsou na tom hůř. Vždyť co to je
nějakých sedmnáct procent? Jestliže v krajině, kde se tak zalíbilo praotci Čechovi, žije dnes
přes deset milionů obyvatel, pak sedmnáct procent představuje "pouze" milion sedm set tisíc
lidí. Pro lepší představu to jsou tedy na příklad všichni z Prahy plus všichni z Brna plus všichni
z Ostravy. Tihle dobří rodáci by tedy nechtěli bydlet vedle Žida. Asi by s ním nechtěli ani
chodit do školy, možná že by ho nechtěli potkávat na chodníku, v parku, v divadle či v kině.
Asi ani v restauraci a dost možná ani na úřadech.
V občanském průkazu se "hrdě" hlásím ke svému češství. Vždyť jsem se tady narodil! Vždyť
jsem tady patou hloubil důlek a s ostatními pak cvrnkal kuličky! Vždyť jsem tu chodil do školy!
Mám být skutečně na své češství hrdý? A když, tak proč?
Mám to ale štěstí! Jenom sedmnáct procent by mě nechtělo za souseda. To přece jde, to není
tak zlé!