Preskoc hlavicku stranky
Terezínská iniciativa: TI | časopis TI
Institut Terezínské iniciativy: ITI | publikace | databáze | uprchlíci | knihovna
start > TI

Úvodní pozdrav Václava Havla na konferenci Fenomén holocaust

Vážení přátelé,

když 8. března tisíce českých Židů v Birkenau v jeden jediný den vstupovaly do plynových komor, zpívaly vedle židovské písně Hatikva také československou státní hymnu. Deportovaní Romové si zpívali smutnou píseň o velkém vězení v Osvětimi, v němž jsou v ohni spalováni lidé. Nezáleželo však na tom, zda oběti masových vraždy myslely na naději Sionu a Jeruzaléma, na svůj český domov, či prostě na zabité a spálené matky a děti. Židé i Romové měli zkrátka podle promyšleného plánu zemřít, protože kdosi rozhodl, že nejsou lidskými bytostmi, ale pouhými bezcennými podlidmi. Tato tragédie, kterou asi nikdy plně nepochopíme, vešla do dějin pod názvem šoa, holocaust. Mohlo-li se však stát, že z okruhu lidských bytostí byli vyřazeni Židé, nic nebránilo ani vyvražďování homosexuálů, invalidů, mentálně postižených, nic nestálo v cestě tomu, aby si nacisté nepřisvojili právo rozhodovat o tom, zda v budoucnu mají či nemají existovat celé národy, které byly rozdělovány do různých kategorií podle nesmyslných kritérií.

Dnes již je mezi námi jenom hrstka těch, kteří přežili hrůzy holocaustu. Bohužel, různé mezinárodní aktivity v západní Evropě i ve Spojených státech se obětí žijících dosud ve střední a východní Evropě dotýkají jenom neochotně a okrajově. Avšak ani my sami neděláme dost pro to, abychom se poučili z osudu našich židovských a romských spolupobčanů. Čas přitom kvapí - naše školství a celý náš vzdělávací systém musí využít jejich paměti, dokud jsou ještě poslední žijící svědkové holocaustu mezi námi. Vždyť kdo jiný nám může přímo zprostředkovat historickou zkušenost, která nás učí, že každý projev nesnášlenlivosti vůči menšinám či rasismu bývá počátkem útoku na samy základy lidské civilizace? V každém projevu intolerance vůči Romům, v každé antisemitské poznámce je zakódována hrozba transportů a plynových komor. Pro demokracii je stejně nebezpečný každý, kdo relativizuje či zpochybňuje minulost, ať je to americký neonacista, člen německého Witiko-Bundu nebo český skinhead.

Zpívají-li dnes hlupáci s oholenými lebkami českou hymnu a provolávají při tom rasistická hesla, je to hluboká urážka těch, kteří ji zpívali tehdy v okamžiku své smrti v plynových komorách v Birkenau. Vykřikují-li heslo Čechy Čechům, při své nevzdělnaosti asi ani netuší, že kdyby před půstoletím zvítězila ideologie, k níž se hlásí, neexistovali by již dnes ani Češi jako národ - ten měl podle tehdejších nacistických genocidních plánů prostřednictvím vyvražďování, vysidlování a nucené asimilace zaniknout během třiceti let, ještě za života vůdce, který se měl této slavné chvíle dožít. A přitom je docela dobře možné, že třeba právě lebky dědečků dnešních skinheadů by bývaly neobstály při absurdním přešetřování germanizovatelnosti české populace, které nařídili Reinhard Heydrich a Karl Hermann Frank.

Světové společenství usiluje dnes o to, abychom do nového tisíciletí vstoupili vyrovnáni s dědictvím holocaustu alespoň po stránce materiální. Tohoto cíle patrně nikdy nedosáhneme beze zbytku. Ještě tragičtější by však bylo, kdybychom se nedokázali z krvavé historie tohoto století poučit a kdyby se v budoucnu měly podobné hrůzy znovu opakovat. Vzdělání a znalost dějin spojené s lidskostí a obyčejnou schopností soucitu nám snad umožní rozpoznat zárodky staronových nebezpečí a spoutat démony nenávisti a zla dříve, než se nás opět zmocní.

Doufám, že i konference Fenomén holocaust přispěje k tomuto cíli, a proto přeji vašemu rokování mnoho úspěchů.

Poslední změna: 19. 9. 2000
Kontakt: institute@terezinstudies.cz
Webmaster: www_admin@terezinstudies.cz