Preskoc hlavicku stranky
Terezínská iniciativa: TI | časopis TI
Institut Terezínské iniciativy: ITI | publikace | databáze | uprchlíci | knihovna
start > TI > časopis TI > č. 17

Diskusní příspěvek Hanuše Hrona na Sněmu TI

Jsem si vědom toho, že přicházím s kontroverzním příspěvkem a proto předem ujišťuji, že neusiluji o eskalaci problému, ale o jeho řešení. Jedná se o charakter židovských obcí v Čechách. Předpokládám, že jste sledovali diskusi vedenou na toto téma na stránkách Roš Chodeš, mimochodem pro oponenty nových stanov značně nerovnoprávnou. Bohužel, když byla tato diskuse vedena, nebylo již o čem diskutovat, protože Rada federace nový statut, stanovy a volební řád židovských obcí schválila. Tím jsme se my všichni, kdo jsme členy židovských obcí, stali členy ortodoxní ŽO s halachickým výkladem judaismu. To se vztahuje na všechny židovské obce, jelikož dle pojetí nových stanov spadáme pod jeden ortodoxní rabinát. A tak tu máme kuriózní případ, kdy velká většina neortodoxních, liberálních a sekulárních židů v Čechách tvoří ortodoxní židovskou obec. Kde zůstala demokracie? Podlehla snad teokracii?

Pro názornost několik příkladů z nových stanov:

Je to především segregační dvojí členství - řádné a mimořádné. V titulním článku posledního čísla Roš Chodeš se o tom pokrytecky píše: Tyto dvě kategorie členů jsou obdařeny téměř identickými právy s jedinou výjimkou. Mimořádní členové nemohou být volenými funkcionáři (tedy členy představenstev, Rady federace apod.). Opravdu jenom nepatrný zanedbatelný rozdíl. Jsi obětí holocaustu, prošel jsi Osvětimí, ale máš jenom židovského tatínka, babičku či dědečka, pak máš smůlu, zvolit tě nikam nemůžeme. Bdělost a ostražitost musí být. Ale možnost má každý. Stačí předstoupit před tříčlenný rabínský soud a podrobit se náročné halachické konverzi.

Ovšem ani ten, v jehož žilách nekoluje ani miligram nežidovské krve, nemá ještě vyhráno. O tom se píše v hlavě II, článku 2, odstavci 2. Pro zajímavost, tento odstavec zněl původně takto: Představenstvo přijímá řádné členy podle jejich žádosti na základě stanoviska rabinátu ŽO, resp. vrchního rabína federace. V konečném textu, zřejmě na základě kritiky, byl novelizován takto: Představenstvo ŽO přijímá řádné členy na základě jejich žádosti. Rabinát ŽO, resp. vrchní rabín FŽO na základě předložených dokladů, případně hodnověrných svědectví, ověří zda údaje v žádosti o přijetí do ŽO odpovídají skutečnosti. Pokud tedy tyto stanovy platí, pak nezbývá než zahájit prověrky, které povedou k rozdělení dosud jednotného členstva na skupiny řádných a mimořádných členů. A jelikož směrodatné není stanovisko představenstva obce, ale rabinátu, který je zatím pouze jeden, znamená to, že tam a jenom tam bude rozhodnuto, kdo bude jakým členem, resp. kdo bude moci zastávat volené funkce.

Dále. Ve všech demokratických organizacích rozhoduje o přijímání nových členů členské shromáždění. Nikoli v židovských obcích, kde podle nových stanov o přijímání členů rozhoduje, na základě vyjádření rabinátu, s konečnou platností představenstvo.

Chci ještě upozornit na tzv. virilní členství. Nové stanovy zavádějí statut virilních, tj. nevolených členů představenstev a Rady federace s rovnými právy řádně zvolených členů. To se však nevztahuje jen k osobě rabína, ale i ke všem jím jmenovaným duchovním. Hlava I, článek 2, odst. 2 o tom říká: Počet virilních členů (čti rabínem jmenovaných) RFŽO nesmí převýšit počet členů volených. Tak tedy přece demokracie?

Ještě se vracím ke konverzi. Když jsme se v roce 1945 vraceli bylo nás zde jen nepatrné množství. K tomu působila ještě snaha po zapomnění. V důsledku toho vznikalo mnoho smíšených manželství našich a pak i našich dětí a vnuků. Je zde tedy početná skupina nežidovských partnerů s možným potenciálním zájmem o židovství. A jelikož náš věk se zvyšuje a náš počet se už pouze snižuje, bylo by na místě tyto a další lidi, kteří mezi nás přijdou, oslovit. Mám na mysli oslovit je s nabídkou na liberální, pro ně přijatelnou konverzi. To ovšem nové stanovy neumožňují a připouštějí pouze halachický obřad.

Je toho ještě víc, ale času je málo. Tolik k pohledu dovnitř. Nyní k pohledu ven: Mám na mysli, jak se naše minoritní komunita prezentuje vůči většinové společnosti, což mne vůbec neuspokojuje. V duchu tradic našich rodičů se většina z nás považuje za české židy, což jako jednotlivci takovým způsobem i vnímáme. Očekával bych proto i ze strany představitelů naší obce méně izolacionismu a více projevů solidarity a loajality k zemi a státu, ve kterém žijeme. Tomu by měl odpovídat i charakter, četnost a vyváženost informací, které poskytujeme sdělovacím prostředkům. Zatím to v televizi, rozhlase a novinách vypadá tak, žid v Čechách jako civilní osoba neexistuje. Část této neobjektivity mají ovšem na svědomí i sdělovací prostředky, jejichž redaktoři nás s jistou vděčností raději prezentují jako exoty než standardní občany. Ovšem větší zásluhu na tom mají naši představitelé. Typickým příkladem jsou poslední události ve Vladislavské ulici. Je to samozřejmě ožehavá záležitost, ale zejména ožehavé záležitosti je třeba řešit rychle a energicky. A odehrávají-li se na našem teritoriu, pak nemůže být pro řešení příslušný New York ani Jeruzalém, ale Praha. Toto sebevědomí však našim představitelům chybí. Místo rozhodného kompromisu s protistranou, protože jiné řešení není možné, uchylujeme se k politice horkého bramboru.

Mám tady dopis rozesílaný americkými ortodoxními komunitami do všech amerických židovských rodin. Obsahuje text protestu a adresy, na něž má být zaslán. V letech 1938, 39 a 40, kdy jsme stáli ve frontách před americkými konzuláty na americky affidavit, měli američtí ortodoxní židé možnost zachránit desetitisíce živých židů. Stačilo poskytnout požadovanou záruku. Tenkrát mlčeli. Dnes pro záchranu čtyřiceti mrtvých židů šturmují nebe. Neupírám nikomu právo demonstrovat za svůj názor. Na druhé straně však máme i my svůj názor a svaté právo jej zveřejnit. Je pochopitelné, že toto stanovisko obyvatel střední Evropy roku 2000 se liší od stanoviska obyvatel někdejšího haličského štetlu z roku 1750. Jinak bychom dodnes neměli v Praze metro, zrušili těžbu uhlí a každou další větší stavbu. Prakticky je však jasné, že napříště ať se kdekoli v České republice od Aše až po Jablůnkovský průsmyk objeví v zemi jakákoli židovská památka, tak ji každý investor a každá stavební firma převálcuje dřív, než se o ní archeologové vůbec dovědí.

Poslední změna: 3. 8. 2000
Kontakt: institute@terezinstudies.cz
Webmaster: www_admin@terezinstudies.cz